Celé tři roky po válce se vlastní stavební práce soustředily na
opravy a adaptace obytných budov a objektů. Do konce roku 1947
bylo obnoveno asi 180 domů a objektů.
Směrný plán výstavby
Až v roce 1948 byl vypracován na základě průzkumu a rozborů směrný
plán výstavby, který v hrubých rysech řešil přestavbu a dostavbu
centra města, otázku železničního uzlu na městském území, otázku
silniční sítě, vymezení ploch pro bydlení, rozmístění průmyslu
a umístění volných zelených ploch. Hned bylo zřejmé, že výstavbu
města tak, jak ji určil směrný plán, nebude možné provést v krátké
době s ohledem na potřebu značných investic, které město nemělo.
A protože bylo již po komunistickém převratu, platila zásada,
že investice jsou přednostně přidělovány důležitějším úkolům našeho
národního hospodářství, výstavbě a přestavbě těžkého průmyslu.
Plán výstavby města v prvních poválečných letech můžeme rozdělit
na dvě fáze - na plán krátkodobý a plán dlouhodobý. Splněním krátkodobého
plánu mělo město co nejrychleji a nejúčelněji zahladit stopy poslední
války. Celá prostora vnitřního města byla rozdělena na tři pracoviště.
A to na stavební prostor na severozápadním cípu Mírového náměstí,
na staveniště v okolí Uhelného syndikátu a na pracoviště v okolí
arciděkanského kostela. Vzhledem k finančním těžkostem města velmi
významný a v mnoha případech rozhodující podíl na výstavbě objektů
a úpravě ploch měla brigádnická svépomoc občanů. V rámci akce
"Občané svému městu" byly odstraňovány zbytky po bombardování
a na místě vybombardovaných domů vznikl u Mírového náměstí parčík
s dětským koutkem a s "propagačními stěnami", zakrývajícími
nevzhledné části domů. Zároveň v ulici Velká hradební vznikla
průtahová komunikace, která odlehčila komunikačně přetíženým tepnám
v centru města, ulici Hrnčířské, Mírovému náměstí a Revoluční
a stala se přímou spojkou Střekova s Bukovem. V následujícím roce
1951 výstavba pokračovala a byla zaměřena především na úpravu
městského jádra.
Blížilo se 10. výročí osvobození, což byl signál, který alarmoval
všechny stranické a vládní složky, aby organizovaly akci úpravy
a zvelebení vzhledu měst jako všenárodní vlasteneckou záležitost
občanů. Všichni občané byli povinni upravovat a vylepšovat své
vlastní domy a zároveň účastnit se brigádnickými pracemi zvelebování
ostatních prostor města. Zvelebená města a vesnice měla demonstrovat,
k jak mohutnému rozvoji našeho národního hospodářství došlo a
jak nevídaným tempem roste životní úroveň širokých mas pracujících.
V rámci akce "5M" byly do roku 1955 tedy odstraněny
polorozbořené a těžce poškozené domy. Jednalo se o domy v ulici
U jeptišek, Malé hradební, Hrnčířské, Zelené a o sklepy mezi ulicemi
Fabiána Pulíře a Klášterní. Dosud nevhodně umístěné tržiště na
Mírovém náměstí u veřejných záchodků bylo přesunuto do nově upravených
částí mezi ulicemi Fabiána Pulíře a Klášterní. Na Lidickém náměstí
provizorně zřízené autobusové nádraží bylo definitivně zrušeno
a vybudováno nové, v prostorách mezi Bílinskou ulicí a Malou hradební.
Výstavba nového autobusového nádraží si vyžádala úpravy příjezdových
a odjezdových komunikací, především rozšířením ulice Malé hradební
a Bílinské. Nové autobusové nádraží bylo slavnostně předáno veřejnosti
6. listopadu 1954. Před započetím výstavby bylo odklizeno více
jak 52 400 m3 sutin z plochy 10 500 m2. Vlastní stavba byla vybudována
nákladem 2 512 889 korun.
V rámci první poválečné desetileté obnovy města bylo v průběhu
padesátých let ještě postaveno: 19 bytových jednotek na Lidickém
náměstí a zahájila se stavba nové bytové čtvrti na Skřivánku.
Stavbou dvou moderních obytných domů v Moskevské a v Londýnské
ulici získalo město v tomto prostoru 116 bytů. V Klíšské ulici
byla zahájena výstavba domů na místě staré budovy. První dům byl
hotov v říjnu roku 1954 a umožnil nové bydlení pro zaměstnance
Severočeské armaturky.
V rámci 25 letého plánu "výstavby socialistického města"
zamýšlely v r. 1955 orgány odpovědné za výstavbu města vybudovat
v nejbližších letech palác odborů a kultury, dořešit tramvajovou
dopravu rozšířením dalších tepen a přebudovat některá náměstí
na ústřední parky města. V rámci tohoto projektu nejdříve přikročily
ke zřizování parku na rohu Revoluční ul., Malé hradební a ulice
U trati, v prostorách proti tehdy novému autobusovému nádraží.
Další park vznikl na Špitálském náměstí a na nábřeží 5. května.
Dopravní komunikace
Městem Ústím nad Labem probíhaly hlavní silniční spoje vedoucí
jednak údolím Labe od jihu na sever a hlavní silnicí vedoucí na
západ do hnědouhelné pánve přes Bukov a Varvažov. Jejich stav
byl velmi špatný, hlavně v okruhu městského centra. Starý půdorys
města nedovolil vytvoření širokých průjezdních tepen. Silnice
měly pravoúhlá nepřehledná odbočení do podjezdů a podjezdy byly
nízké. V okruhu městského jádra byl nutný radikální zásah. Nebylo
nadále možné, aby například trasa z Děčína do Prahy procházela
úzkou Hrnčířskou ulicí přes Mírové náměstí, Revoluční třídou a
zpět k podjezdu Bíliny, kde se teprve připojí na Pražskou ulici.
Směrný plán proto navrhl vybudování přímé a krátké pobřežní komunikace,
která by všechny tyto závady odstranila. Dále se zřídily průjezdní
komunikace po okraji městského jádra, t. j. jižní větev po vybombardované
ploše podél kostela a severní větev od mostu do ulice Velká hradební.
V ostatním městském území se ponechala Masarykova ulice jako silniční
průtah.
Letní kina
Největším kulturním zařízením, které bylo v tomto období předáno
veřejnosti, byly opravené "Sady Květy Innemanna". Od
r. 1951 bylo v parku nad Petschkovými vilami zřízeno přírodní
kino a v roce 1953 zahájena stavba stabilního jeviště a hlediště
přírodního divadla. Celý tento projekt si vyžádal náklad 505 000
Kčs, který pomohlo dotovat ministerstvo kultury. V létě roku 1954
předané divadlo s 5 500 místy k sezení umožnilo celkem 14 000
divákům sledovat estrádní pořady. V tomto divadle vystupovali
a koncertovali i zahraniční umělci a konaly se zde i operní a
operetní vystoupení. V létě 1954 bylo zpřístupněno další přírodní
kino na Střekově.