"Normalizační proces"
Rokem 1969 se začal markantně projevovat zásadní rozdíl mezi míněním lidí a oficiální politikou. Počátek "normalizačního procesu" odstartoval duben roku 1969, kdy došlo k prvním výměnám na nejvyšších stranických postech. A. Dubček požádal o uvolnění z funkce prvního tajemníka ÚV KSČ, na jeho místo byl zvolen G. Husák.Prvním symptomem postupující normalizace v Ústí nad Labem, byla revokace dopisů generálporučíku L. A. Kolobovi a představetelům města Karl-Marx-Stadtu omluvnými dopisy. Původci dopisů se v září 1969 omlouvali za svá dřívější stanoviska k okupaci. V dopise L. A. Kolobovi se doslova píše: "Prosíme Vás, abyste zrušení uvedeného usnesení vzal na vědomí a přijal naši soudružskou omluvu za obsah dopisu, který Vám byl zaslán v důsledku nedostatečné informovanosti a ve složité situaci, která se v srpnu r. 1968 vytvořila. Ujišťujeme Vás, vážený soudruhu generálporučíku, že se vynasnažíme, aby naše další vzájemné styky pokračovaly v dřívějším duchu soudružské a přátelské spolupráce a na zásadách proletářského internacionalismu. Dovolte nám současně, abychom společně s MV KSČ v Ústí nad Labem Vás pozvali na oslavy 25. výročí osvobození naší vlasti Sovětskou armádou, které budou probíhat v r. 1970. Rádi Vás v našem městě přivítáme jako čestného občana a osvoboditele našeho města."
Ti, kteří se s novými poměry nesmiřovali, skončili ve vězeních, emigrovali nebo jen tiše přihlíželi a byli rádi, že na ně není vidět. Řada "dezorientovaných, svedených a pomýlených soudruhů opět jasněji viděla". Jak již bylo zmíněno v úvodních částech této kapitoly, v severních Čechách byl průběh a tempo normalizace adekvátní "revolučním tradicím".
Pomocnou rukou všem "věrným komunistům a zdravým silám" byly Zprávy vydávané redakční radou Sovětských vojsk, referáty Vasila Biĺaka, Indry a jim podobných a vysílání rozhlasové stanice Vltava. Došlo k výměně pozic na krajském a okresním sekretariátě strany. Z OV KSČ odešli L. Deyl, V. Klímová, J. Kašpar, J. Bulíček, C. Vodvárka, D. Jeřábková, J. Zelenka, J. Štipský, ale i řadoví pracovníci aparátu, Č. Staněk, Z. Holec, E. Norek, J. Janák, F. Zíka, St. Malina, P. Samochin a další. Do čela předsednictva OV KSČ byl postaven Rudolf Kvasnička.
Následně došlo ke změnám v orgánech národních výborů, odborů a ve vedení podřízených podniků, organizací a institucí. Nejcitelněji se dotkly oblasti školství a kultury. Rozsah perzekucí byl v našem kraji podstatně větší a důraznější než v jiných krajích. Jen z aparátu Severočeského KNV muselo z důvodu politických postojů odejít více než 110 pracovníků, vesměs kvalifikovaných a zkušených odborníků. Byla to více než třetina všech zaměstnanců, mezi nimi řada vysokoškoláků. Museli odejít prakticky všichni školní a kulturní inspektoři. Bylo vyměněno celé vedení KNV a tři čtvrtiny vedoucích odborů. Ještě v roce 1969 bylo pozastaveno vydávání časopisu Dialog, který měl již více než tříletou tradici. Zdůrazňuji "pozastaveno", ne zrušeno, i když na více než dvacet let. Následně bylo zrušeno krajské nakladatelství Dialog, jehož několikaletá úspěšná činnost skončila vysokým finančním přebytkem. Skončila činnost populárního Kladivadla v Ústí n. L., jehož soubor se nenávratně rozešel. Vzpomeňme jen, že ho tvořili Pavel Fiala, Josef Dvořák, Ivan Dědeček, Uršula Kluková a další.
Zákaz veřejného publikování a vystavování postihl desítky slovesných a výtvarných umělců, řada z nich raději z kraje odešla, např. významný umělec Bohdan Kopecký. Doslova smršť se přehnala vysokým a středním školstvím. Vedle změn ve vedení škol a propuštění řady zkušených pedagogů ze školství (u některých natrvalo) nesměla řada postižených dokončit či obhájit docentské, kandidátské a disertační práce jen proto, že neschvalovali srpnovou okupaci v roce 1968. Ke změnám došlo ve vedení divadel, galerií, muzeí a dalších kulturních institucí. Teritorium kraje bylo díky všemocnému RSDr. Jaroslavu Hajnovi "hájeno" před některými pražskými umělci, kteří zde měli zakázáno vystupovat (Miroslav Horníček) a před závadnými filmy jako Panelstory. Jeho nástupce RSDr. Václav Šípek se zase osobně zúčastňoval schvalování programu ústeckého Činoherního studia. O "fundovaném" řešení problémů kraje Antonínem Jobem a RSDr. Václavem Šlapákem ve funkcích předsedů KNV raději pomlčet. Na uvolněná místa v národních výborech, podnicích, školách, kulturních institucích nastupovali až na světlé výjimky lidé nezkušení, často však přímo diletanti a skoro vždy průhlední kariéristé. Je možno uvést desítky případů lidí, kteří neuspěli již v padesátých letech a byli odborně a funkčně zařazeni tam, kam svou odbornou erudicí a pracovní výkonností patřili. A ti se po roce 1970 začali objevovat na postech, na které neměli ani když byli ještě o 10-15 let mladší.
"Očištěná" vedení stranických organizací byla připravena k provádění hlavní akce roku 1970 - výměně členských legitimací. Jim předcházely tzv. prověrky. "Výměna členských legitimací" bylo honosné označení rozsáhlé vnitrostranické čistky, v níž převládalo vyřizování osobních účtů. Okresní organizace KSČ měla od počátku roku 1968 ve svých řadách celkem 15 143 členů. Po provedených prověrkách jich zůstalo 9 563. I tak toto číslo není malé, vzpomeneme-li si na aktivity a jednotu postoje k vývoji v republice po lednu r. 1968. V úbytku je zahrnut odchod všech členů strany, i v průběhu let 1968-1969. Prověrkou samotnou neprošlo celkem 2 866 členů, z toho 1 448 bylo zrušeno členství pro pasivitu a dalších 1 418 (+ 74 disciplinárně) bylo vyloučeno pro své nesprávné postoje. "Takto tedy přistupoval OV KSČ k očistě svých řad, tak také postupovali členové strany - funkcionáři, kteří prověrku pomáhali zajišťovat", dovoluji si naposledy citovat "Poučení."
Prověrky postihly i řady nestraníků. Podobně jako v roce 1948 byli jednotlivci, kteří se společensky či politicky angažovali v letech 1968-1969 nebo projevili prostý nesouhlas s "internacionální pomocí bratrských stran" v srpnu 1968, přeřazováni na horší pracovní místa, společensky degradováni, děti postižených rodičů se nemohly ucházet o další studium. Změněná mezinárodní politická situace, ale i poznání hrůz a zločinů padesátých let a jejich odhalení právě v uvolněném období let následujících, již nedovolovaly vykonavatelům politické perzekuce použít všechny své mocenské prostředky. Výročí srpnových událostí bylo každý rok ostře sledovanou událostí. V prvních letech po okupaci se ještě objevovaly na Mírovém náměstí hloučky lidí, které však pořádkové jednotky včas "zpacifikovaly".
Prameny a literatura
V kapitole bylo použito článku J. Zahálky z komentované edice dokumentů kolektivu autorů pod vedením M. Kindla, Volali jsme bratrství, kterou vydal Severočeský dialog v Ústí n. L. v roce 1990. Z archivních materiálů byly využity zápisy z rad a pléna MěNV v letech 1968-1969, soudobé plakáty a tiskoviny ze sbírky soudobé dokumentace, uložené v Archivu města Ústí n. L., zprávy o prověrce písemných materiálů z jednání rad a plén MěNV 1968-1969, kterou pořídil v roce 1970 V. Zpěvák. V neposlední řadě je použito Poučení z krizového vývoje v okresní organizaci za období let 1967-1969, upravované v roce 1970 OV KSČ v Ústí nad Labem, dochované v Archivu města Ústí n. L. Z obecnější literatury je možné uvést práci K. Kaplana, Politická perzekuce za komunistikého režimu v Československu, která vyšla v Sešitech ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, sv. 12, 1993, s. 6 - 52.
