Srpnová okupace Ústí nad Labem
Nelibost "bratrských" stran nad vývojem v Československu se stupňovala, čím víc se přibližoval termín XIV. sjezdu KSČ, stanovený na září 1968. Tento sjezd měl završit a potvrdit dosavadní změny v politické, kádrové, ekonomické a společenské oblasti a stanovit další směry rozvoje demokratického socialismu. Dříve než došlo k srpnovým událostem, probíhala v Čierne nad Tisou jednání vedoucích představitelů KSČ a KSSS. Zde sovětská strana stála důrazně na svém stanovisku, zvrátit vývoj zpět, nehodlala trpět žádný jiný socialismus. Československá stranická delegace zdůrazňovala, i když marně, že nejde o kontrarevoluci, že je schopna eliminovat extrémní názory a výpady. Nepřesvědčila. Vojska pěti socialistických států překročila kolem půlnoci 21. srpna 1968 na dvaceti místech hranice naší republiky. Došlo k obsazení generálního štábu, k obklíčení předsednictva ÚV KSČ, nejvyšší představitelé našeho státu byli odvezeni do Moskvy a během několika dnů donuceni podepsat "moskevský" protokol.
Na ústecký okres vnikla okupační vojska Varšavské smlouvy na hraničním přechodu v Petrovicích 20. srpna 1968 okolo 22. hodiny. První tanky projely Ústím od Božtěšic okolo 23. hodiny téhož dne, přesuny pokračovaly téměř celou noc. Zásobovací a cisternové vozy sovětské armády projížděly Ústím téměř celé dopoledne 21. srpna. Přes Petrovice pokračoval přesun tankových a jiných vojenských součástí ještě následujícícho dne 22. srpna až do 15.00 hodin. Tyto jednotky se však městu vyhnuly. Sovětské velitelství města se zdržovalo zpočátku na poli za Habrovicemi směrem k Chabařovicům. Později se jednotka přesunula na Červený vrch k vojenským kasárnám, do jejichž částí se přes zimu uchýlila. Není asi náhodou, že na Červeném vrchu byla jednotka provizorně utábořena pod širým nebem v těsné blízkosti někdejší Winnarovy vily, ve které byla v roce 1945 umístěna sovětská vojenská komandatura. Celé město i okres bylo během jedné noci pomalováno nápisy a hesly odmítajícími okupaci. Již ve čtyři hodiny ráno se sešla rada MěNV a všichni vedoucí odborů, aby zaujali stanovisko k mimořádným událostem, které nastaly a schválila svolání mimořádného plenárního zasedání MěNV na 13 hodinu odpolední. Na všech jednáních městských, okresních a krajských národních výborů i stranických orgánů všech stupňů v prvních dnech po okupaci byly vydány rezoluce, které požadovaly okamžitý odchod okupačních jednotek a rozhodně vyjadřovaly plnou podporu našim ústavním činitelům.
Mírové náměstí se od rána 21. srpna 1968 naplňovalo lidmi, zaznívaly improvizované projevy, uklidňování veřejnosti. Objevily se československé vlajky, trikolóry, odpoledne někdo zapálil sovětskou vlajku. Čtyři mladí lidé zahájili protestní hladovku. Později se skupina hladovkářů rozrostla na 15 osob. Druhý den se na některých místech města začaly objevovat první zátarasy, které byly ale záhy odstraněny po odvysílání výzvy městského rozhlasu. Město povstalo na protest proti okupaci v generální stávce, zmizely směrovky, lidé psali azbukou i latinkou jednoznačná, srozumitelná hesla. Některá prozrazují, že neztratili humor, i když i Ústí zaznamenalo prvního mrtvého.
Na následky zranění, které utrpěl 21. srpna pádem pod sovětský tank, zemřel v nemocnici 22. srpna Petr Fridrich. I když obyvatelstvo bylo všemi zdroji vyzýváno ke klidu a pořádku, přesto se v obchodech tvořily fronty a bylo nutno naléhavě řešit otázku zvýšeného zájmu o potraviny. Načas se objevil nedostatek mouky, v pozdějších dnech již došlo v tomto směru k uklidnění.
Rada MěNV odmítla zásobovat okupanty potravinami a benzínem. Prakticky každý druhý den zasedala rada města, okamžitě reagovala na vzniklou situaci. Zároveň odeslala otevřený dopis vůdčím představitelům pěti okupačních států, Brežněvovi, Ulbrichtovi, Gomulkovi, Kádárovi a Živkovovi, v nichž odsoudila nehorázný vpád okupačních armád a přihlásila se k politice a stanoviskům naší vlády.
Obrátila se na ostatní města naší republiky, aby vyčíslily škody způsobené jim okupačními jednotkami. V případě Ústí hovořila zatím o částce větší než 1 milion Kčs. Zároveň zaslala dopis sovětskému generálu Kolobovi, prvnímu čestnému občanu v poválečném Ústí a veliteli osvobozeneckých jednotek Rudé armády z r. 1945, ve kterém jej informovala o skutečné situaci a žádala o "splnění jeho slibu" informovat své spoluobčany o našem postoji a našich cílech. "Sdělte všem občanům i vojskům, že naše národy se okupaci nikdy nepodrobí, že vždy budou žádat svoji vládu a své představitele, které si sami a svobodně zvolily." praví se doslova v dopise. Se zněním dopisu byli seznámeni všichni občané prostřednictvím městského rozhlasu. Další výzva, obdobného charakteru byla zaslána do družebního města Karl-Marx-Stadtu v bývalé NDR.
Protisovětské nálady byly tak veliké, že okamžitě, v prvních pěti dnech po okupaci, došlo k přejmenování ulic, které nesly název, který měl cokoli společného se zeměmi okupantů. Zrušeno bylo označení ulic Kalininova, Koněvova, Moskevská, tř. Rudé armády, Varšavská, Žukovova, Sady sovětské armády. K jejich opětnému zavedení došlo poté, co byly všechny "revoluční nálady" uklidněny, definitivně byly nahrazeny názvy novými až po roce 1989. V Předlicích v ulici Na luhách někdo poškodil pomník, který byl postaven na místě padlých sovětských válečných zajatců Fomina, Pedajeva a Zozulina.
