KAN a K 231
Mimo stranickou půdu vznikaly nové občanské organizace, ne již politického zaměření, ale aby hájily zájmy občanů, kteří nepatří do žádné politické strany. Ve městě působil K 231, v čele s J. Brodským a projevoval se tlak na vytvoření prostoru pro organizaci bezpartijních - KAN. I když KAN nebyl oficiálně povolen, vznikaly přípravné výbory. S nimi byli ochotni spolupracovat a vést dialog vedoucí tajemník SKV KSČ Ladislav Kreperát, tajemník pro ideologickou práci KV KSČ Jiří Lošťák, v okresních rozměrech J. Kašpar a V. Klímová. Přípravné výbory KANu se tvořily i na závodech. V čele iniciativy stály Spolek pro chemickou a hutní výrobu, Chemopharma, Severočeské tukové závody, Sklo Union a Závody průmyslové automatizace na Střekově. Další přípravné výbory však vznikaly i na úřadech, na ONV, SKNV, na školách, především pedagogické fakultě a většině středních škol. KAN měl mnoho přívrženců.
Činnost nekomunistických stran, odborů a mládežnického hnutí Mimoto docházelo i k pokusům založit jiné politické strany. Ve Spolku pro chemickou a hutní výrobu byla založena základní organizace České socialistické strany, v Severočeských tukových závodech se objevil pokus o založení sociálně demokratické strany. Noví funkcioáři se objevili i v okresní odborové radě, J. Dvořák, M. Mašková, C. Dubský a řada dalších, kteří prosazovali odbory bez vedoucího postavení KSČ. Na jednotlivých závodech vznikaly rady pracujících, které se snažily přenést rozhodování o politických i hospodářských otázkách samy na sebe a do podnikových výborů ROH. V Ústí nad Labem v tomto směru byly najagilnější zejména velké závody, Spolek pro chemickou a hutní výrobu, Důl A. Zápotocký a ČSAD. V ČSD se vytvořila Federace lokomotivních čet, v Ústí nad Labem stáli v jejím čele Jaroslav Plocek a Jaroslav Dobiáš. Rozpadl se ČSM a vytvořila se Federace mládeže. Pozdější normalizátoři ostře vytýkali všem reformně orientovaným jedincům, kteří tehdy působili mezi mládeží, jejich snahy nevtahovat politiku mezi mládež.
V normalizačním pamfletu "Poučení z krizového vývoje v okresní organizaci Ústí nad Labem" se doslova praví: "Troufalost kontrarevolučních sil narůstala den ze dne. Rozklad v orgánech NV, bezpečnosti, rozklad stranických řad, úplné potlačení vedoucí úlohy strany, demagogie, deformace, uvolnění všech zásad socialistického života - to vše vytvářelo předpoklad pro soustředění sil kontrarevoluce, která byla již dostatečně připravena k otevřenému útoku proti členům strany, proti státní moci, která byla odhodlána, vědoma si rozvratu a rozkladu v armádě a bezpečnosti - získávat moc v této zemi. V našem okrese již nebylo sil bránit se dalšímu vývoji. Všechny události oslabily sílu těch nejvěrnějších komunistů a bezpartijních, kteří pochopili, kam se vývoj ubírá. Ozývaly se tehdy hlasy - zejména z řad zasloužilých členů strany, z řad členů OKRK, příslušníků Lidových milic, kteří rozeznali toto veliké nebezpečí - volali po rozhodné a účinné pomoci ze strany ostatních socialistických států, která musela přijít a která také přišla dne 21. srpna 1968 vstupem spojeneckých vojsk na naše území v čele s vojsky sovětské armády, která zachránila všechen náš lid od smrtelného nebezpečí občanské války. Za tuto pomoc musíme být dnes všichni vděčni, neboť nebýt jí, nebyla by situace v naší zemi taková, jaká dnes je."
