Již zmiňovaná březnová konference spolu s ostatními konferencemi
v jiných okresech prakticky přispěla k odchodu stávajícího vedení
KV KSČ. Na své funkce rezignovali dosavadní vedoucí pracovníci
František Tesař, Jaroslav Hajn, Rudolf Kvasnička a ing. Novotný.
V Rudém právu se psalo koncem března: "Strana si již nemůže
dovolit, aby v jejím čele stáli lidé průměrní, podprůměrní či
neschopní, jimž autoritu dodával jen zastávaný úřad."
Do čela krajské organizace KSČ nastoupilo reformní vedení v čele
s vedoucím tajemníkem Ladislavem Kreperátem a tajemníky Jiřím
Lošťákem, ing. Jiřím Bertlem a Václavem Srbou.
Předsedou KNV se stal Jan Jelínek, tajemníkem ing. Jiří Hlaváč,
místopředsedy Jaroslav Andrýsek a dr. Mirko Matyáš. Jejich krédem
bylo vypracovat a postupně naplňovat regionální koncepce sociálně
ekonomického rozvoje v jednotlivých úsecích NV.
Tajemníci Hajn a Kvasnička přešli tehdy na krajskou politickou
školu v Ústí n. L., kde byl ředitelem Václav Šípek. "Obrodný
proces" přežili bez úhony zde a navrátili se v roce 1969
s ještě větší gloriolou, aby realizovali "citlivě, ale důsledně"
tzv. normalizační proces.
Druhá konference KSČ v červnu 1968 již jasně ukázala převahu reformních
sil. Volba delegátů konference prozradila, že v okresním stranickém
aparátě, a v celé řadě jiných institucí, se posunul kádrový výběr
funkcionářů a hospodářských pracovníků podle zásad "demokratické"
politiky. Ve městě to bylo zřetelné zejména na MěNV, kde ve vedoucích
funkcích zasedali reformně orientovaní Jaroslav Dvořák, předseda
MěNV a ve funkci tajemníka Josef Fuksa.