Trestní tábor Všebořice
Pro "napravování" menších přestupků, "pro šmelináře, povaleče, opilce, šiřitele šeptavé propagandy a pro všechny podvratné elementy, kteří rušili klidný politický a hospodářský vývoj našeho okresu", zřídil ONV v říjnu roku 1948 "výchovný tábor". Na základě hlášení bezpečnostního referenta ONV Hořejše, bylo takovýchto rušitelů "takové množství, že nebylo dále možné čekat na příslušné směrnice vlády". Pro potřeby tábora byl využit bývalý internační tábor ve Všebořicích. Internace do komunistického pracovního tábora ve Všebořicích probíhala bez soudního projednání, rozhodovala o ní jen bezpečnostní komise ONV, která seznamy perzekuovaných vylepovala na nárožích pod označením "Pranýř". Často stačily malichernosti, např. jeden z postižených si odmítl na slavnosti Svazu československo-sovětského přátelství koupit odznáček tohoto spolku, což bylo kvalifikováno jako projev "nepřátelství k SSSR".
V roce 1949 převzal správu všebořického tábora Krajský národní výbor v Ústí nad Labem. V táboře byli internováni občané bez jakéhokoliv soudního rozsudku, zpravidla jen podle rozhodnutí příslušníků státní bezpečnosti nebo komunistických funkcionářů. Například jeden z vězňů tábora byl v roce 1948 jako osmnáctiletý odsouzen za pokus překročení státní hranice na 18 měsíců vězení, které odpykal v Jáchymově. Dva dny po propuštění byl zatčen agenty StB s tím, že se ještě v Jáchymově "dostatečně nepřevychoval". Postižený strávil bez jakéhokoliv soudního rozsudku další 4 roky ve všebořickém táboře. Spolu s ostatními vězni vykonával těžké práce na dole 5. květen v Trmicích, kam je z tábora dovážela zvlášť upravená tramvaj.
V dubnu 1993 uznalo zastupitelstvo města Ústí nad Labem činy a postoje občanů města, na jejichž základě byly tito následně perzekuováni poúnorovým komunistickým režimem, za protikomunistický odboj. Prohlásilo své občany, hájící demokracii a v důsledku toho pronásledované, žalářované, trýzněné nebo i popravené, za oběti komunismu a vyslovilo jim svou úctu a obdiv. Jedním z občanů, proti kterému komunistický režim použil trest nejvyšší - trest smrti - byl ústecký rodák František Zajíček.
