Perzekuce duchovenstva

Poměrně velká skupina politicky pronásledovaných občanů pocházela z řad duchovenstva. I když největší perzekuční rány dopadaly v letech 1948 až 1956 na katolickou církev, některé církve nebo náboženské společnosti režim zcela zakázal. V říjnu roku 1952 byla v Ústí nad Labem likvidována církev adventistů a jejich kazatelské stanice. Na jaře 1950 proběhla "akce K", likvidace katolických klášterů. Akcí byly postiženy v Ústí nad Labem klášter dominikánů a klášter salesiánů v Trmicích.

Řeholníci byli zatčeni a internováni mimo Ústí. Vnitřní vybavení klášterů přešlo do centrálního spádového depozitáře v Kadani, částečně si je rozebraly různé "masové organizace" nebo byly rozprodány veřejnosti prostřednictvím obchodních organizací "Bazar" a "Sběrné suroviny". Strženou hotovost přebíral nově zřízený Náboženský fond v Praze. Bohoslužebné předměty převzala Charita, zařízení umělecko historické hodnoty odvážely příslušné komise umělecko historických institucí.

Objekt kláštera dominikánů původně přidělil KNV v Ústí nad Labem Jednotnému národnímu výboru v Ústí nad Labem pro školské účely. V roce 1952 krajská dislokační komise v Ústí nad Labem určila objekt kláštera dominikánů k užívání Arciděkanskému úřadu v Ústí nad Labem a část prostor pro KNV. Celý objekt kláštera zůstal chráněný státní památkovou správou. Klášter salesiánů sloužil národnímu podniku Továrna na sodu v Neštěmicích jako dívčí internát.

V ústecké všeobecné nemocnici pracovalo v roce 1951 ještě šest řádových sester novicek. Po celém okrese se nacházely řádové sestry ještě v Charitním domě pro přestárlé v Chlumci, jednalo se vesměs o sestry německé národnosti.

Součástí perzekuce náboženského života byl i zákaz pro všechny duchovní konat jakékoliv bohoslužby a zpovědi v káznicích, věznicích, trestních nebo pracovních táborech. Naopak ti loajální kněží, kteří se věznicím vyhnuli, museli v rámci "svých socialistických závazků" odcházet čas od času na "dobrovolné" brigády do dolů nebo průmyslových závodů. Faráři církve československé, JUDr. Josef Kupka, František Hlaveš a Vojtěch Jirka si odbývali takovéto "dobrovolné" brigády na dole Prokop Holý v Tuchomyšli. Na jednotlivé mše a kázání docházeli církevní tajemníci, kteří pečlivě sledovali jejich obsah. Duchovní procházeli školeními, kádrováním, a ti, kteří zůstali v následujících letech a chtěli vykonávat svou službu, museli ustoupit linii komunistické strany a snažit se jí podřídit.

31. ledna 1950 se v Ústí nad Labem konalo zasedání duchovních všech církví s představiteli veřejného a politického života. Ze zasedání odeslali Antonín Grus, duchovní církve římskokatolické, František Hlaveš, duchovní církve československé a František Varcl, duchovní církve českobratrské pozdravný telegram Klementu Gottwaldovi, ve kterém přislíbili "snažit se ze všech sil a z celého srdce naučit člověka dnešní doby postavit se do služeb spravedlivého řádu, který nebude znát třídních výsad, a tak se nejvíce přiblíží Ježíšovu ideálu Božího království".

Za zmínku ještě stojí připomenout, že v den Stalinových 70. narozenin, 21. prosince 1949 v 16 hodin odpoledne vyzváněly z nařízení okresního akčního výboru Národní fronty všechny ústecké zvony. Odměnu za zvonění hradil všem kostelníkům OAV NF v Ústí nad Labem. J. V. Stalin se rovněž stal čestným občanem okresu a všech obcí.



Obsah Předchozí kapitola Následující kapitola