Letecké nálety na Ústí nad Labem
Město Ústí bylo až do dubna 1945 prakticky ušetřeno ničivých válečných událostí. Zažilo zatím pouze jediný letecký nálet v sobotu 16. prosince 1944. Při tomto náletu bylo poškozeno několik vilek v Labské ulici, bombou byla zasažena rafinerie cukru, seřazovací kolejiště na střekovském nádraží, kotelna Schichtových závodů a několik rodinných domů nad střekovským krematoriem. O život přišlo 21 osob. Kromě bomb byly shozeny také letáčky tištěné v německé řeči v tomto znění: "Aussig ist ein finsteres Loch, aber wir finden es doch". (Ústí je tmavá díra, my ho přesto najdeme.)
Na samém konci války byly byty v Ústí přeplněny značným počtem německých uprchlíků, jednak z vybombardovaných německých měst a především uprchlíků z východních částí Německa, z oblastí, kam již dorazila fronta. Velký počet uprchlíků přišel do Ústí ze slezské Vratislavi a okolí.
Nepoškozený ústecký železniční uzel sloužil německé armádě k přepravě vojska a materiálu na přibližující se východní frontu. V některých ústeckých závodech, především v dnešní Armaturce, běžela stále naplno zbrojní výroba.
Tyto skutečnosti se zřejmě staly hlavním motivem dubnových leteckých útoků spojenců. Bomby dopadaly na Ústí až na výjimky přesně. Ústecká odbojová skupina Bohumila Bachury už v roce 1941 zpracovala podrobný plán Ústí se zakreslením všech vojensky a politicky důležitých objektů, plán pak byl přes Prahu odeslán do Londýna.
Nálety na Ústí v úterý 17. dubna a ve čtvrtek 19. dubna provedly americké letecké svazy, které přilétly nad Ústí od jihu. Nálet 17. dubna začal kolem druhé hodiny odpoledne a trval 17 minut, den poté 18. dubna v 10 hodin dopoledne kroužila nad Ústím hloubková ledadla a fotografovala účinky prvního náletu.
Druhý nálet 19. dubna byl ještě rozsáhlejší. Kolem desáté hodiny dopoledne zaútočily na Ústí svazy těžkých bombardérů v osmi vlnách v celkovém počtu 54 letadel, nálet trval 25 minut.
Při návratu na leteckou základnu v Itálii byly dva americké bombardéry sestřeleny u Konopiště. Posádky vyskočily padákem, z deseti amerických letců však přežil jediný, kterého ukryli čeští odbojáři, jeden byl při seskoku padákem ještě ve vzduchu zastřelen a 8 letců bylo ještě týž den večer zavražděno na rozkaz velitele benešovského cvičiště generála SS Alfreda Karasche.
Při amerických náletech 17. a 19. dubna 1945 bylo především v centru Ústí zcela zničeno 165 domů, těžce poškozeno 65, středně 85 a lehce přes 500 objektů. Ústecké předměstí Ostrov bylo zcela vymazáno z mapy. V centru města byla úplně zničena budova městského úřadu ve Velké hradební, sídlo krajského vedení NSDAP v budově Ressource na dnešním Lidickém náměstí, těžce byla poškozena městská knihovna na Lidickém náměstí, kina Invalidů a Elysium, těžce byl poškozen kostel Nanebevzetí P. Marie, kostel sv. Vojtěcha a evangelický kostel na Střekově.
Hlavní cíl opakovaného náletu - železniční křižovatka, byla sice těžce poškozena včetně okolních železničních budov, nacistům se však podařilo obnovit železniční provoz už několik hodin po bombardování. Ústí se tak stalo vedle Plzně nejvíce válkou poškozeným městem v naší republice.
Ničivé dubnové nálety si vyžádaly velký počet lidských obětí především z řad civilního obyvatelstva a válečných zajatců, kterým nacisté zabraňovali ukrývat se v protileteckých krytech. Starší literatura pouze odhadovala počet obětí na 1 až 1,5 tisíce. Srovnáním údajů ve všech ústeckých matrikách zemřelých a kremačních knihách od dubna 1945 do dubna 1946, kdy byly z trosek vyprošťovány poslední zasypané oběti, bylo zjištěno 512 obětí. 409 obětí známe jménem. Ústecké matriční úřady fungovaly po celou dobu bez přerušení a systematicky evidovaly i nálezy nezjištěných obětí, proto zjištěný počet bude poměrně přesný. Počet mrtvých může být o něco vyšší o ty oběti, které byly přímo zasaženy bombou a z nichž nezůstaly žádné pozůstatky.
17. a 19. dubna 1945 zahynuli v Ústí místní Němci a Češi, Němci, kteří do Ústí uprchli před frontou, sovětští váleční zajatci, totálně nasazení čeští dělníci z Protektorátu, Francouzi, Italové, Litevci, Lotyši, Slováci. Dvěma nejstarším obětem bylo 87 let, nejmladší obětí bylo měsíční dítě. Většina obětí byla pochována v hromadných hrobech na ústeckém centrálním hřbitově na Ovčím vrchu. Po zrušení hřbitova počátkem 60. let, byly ostatky exhumovány a spáleny ve střekovském krematoriu, popel byl uložen do rozsypové loučky před krematoriem.
Prameny
Úřad městského obvodu Ústí nad Labem-město, matriční oddělení, Matriky zemřelých tzv. Standesamtu 1945, Občanská matrika 1945-1946, Matriky zemřelých římskokatolické a evangelické církve 1945-1946. Edici kremační knihy střekovského krematoria z let 1941-1945 vydal M. Grisa, Hroby válečných zajatců a vězňů koncentračních táborů z let 1942-1945 na území města Ústí nad Labem, in: Ústecký sborník historický 1985, s. 537-595. Seznam obětí náletů je přílohou pamětního spisu Zpráva o leteckých náletech na Ústí nad Labem a okolí v letech 1944-1945, Ústí nad Labem 1995, s. 17-27.
Literatura
F. Toman, Nálety na Ústí nad Labem, Chlumec a Telnici za druhé světové války, in: Ústecký sborník historický 1983, s. 399-410
