Ota Král byl významný ústecký rodák a sokolský pracovník. Narodil
se 24. srpna 1904. Své dětství prožil jako syn malého živnostníka,
krejčovského mistra. Rodina patřila k české národnostně uvědomělé
menšině. Po skončení první světové války nastoupil jako kancelářský
praktikant u České obchodní společnosti v Ústí n. L. Byl mezi
prvními v sokolské tělocvičně, aktivně pracoval ve veslařském
klubu a Národní jednotě severočeské. Pro skromnou povahu a přímé
jednání byl mezi ústeckými Čechy vždy oblíben a vítán. Jako jednatel
byl duší ústeckého Sokola a už ve 30. letech se aktivně prosadil
i v rámci Sokolské župy Krušnohorské-Kukaňovy. Počátkem roku 1938
byl služebně přeložen do Prahy, kde se ihned zapojil do veřejného
života a tělovýchovné činnosti. Mimo jiné zastával zodpovědnou
funkci jednatele X. všesokolského sletu, konaného v červenci 1938
v Praze. Král se znal se všemi předními tělovýchovnými pracovníky
Krušnohorské župy-Kukaňovy, proto i na něho došlo při hromadném
zatýkání v roce 1939. Několikeré výslechy nepřinesly výsledek,
a tak byl Král pro nedostatek důkazů propuštěn. Po založení odbojové
skupiny "Úvod - Krušnohoří" působil jako spojka mezi
vedoucím Bachurou a členy skupiny v Ústí n. L. Využíval k tomu
služebních cest z Prahy do Ústí n. L. V návaznosti na další odbojovou
skupinu Zelenky-Hajského spolupracovali při přípravě atentátu
na Heydricha a podporovali parašutisty Kubiše a Gabčíka. Po jejich
smrti v červnu 1942 byl Ota Král opět zatčen a po výsleších v
Praze převezen k soudu do Berlína. Byl obžalován z přípravy atentátu
a styku s parašutisty, odsouzen k trestu smrti a popraven v Berlíně-Plötzensee
8. září 1943. Na jeho rodném domě č. 12/1220 v Ústí n. L. na Králově výšině mu byla odhalena pamětní
deska.
Odbojová skupina "Úvod - Krušnohoří" plnila podle instrukcí
pražského vedení poměrně rozsáhlou skupinu úkolů. Při zpravodajské
činnosti získávala zprávy z úřadu vládního presidenta, landráta,
krajského vedení NSDAP o připravovaných politických a policejních
akcích. Dokumentovala přípravu válečné výroby v Ústí nad Labem
a navazovala kontakty s válečnými zajatci zaměstnanými ve válečném
průmyslu. Správce střekovské schwarzenberské pily, záložní důstojník
Bělohlav, v roce 1941 zhotovil přesný plán města s lokací důležitých
průmyslových podniků a úřadů. Bělohlavův plán byl doručen do Londýna
a zřejmě, podle přesnosti zásahů, byl použit při leteckých náletech
na Ústí nad Labem 17. a 19. dubna 1945. Skupina dále navázala
kontakty z ústeckým židovským obyvatelstvem a snažila se mu všestranně
materiálně pomáhat. Podařilo se rovněž vypátrat směr deportací
židů z internačního tábora v Krásném Lese. Významnou součástí
činnosti byly demoralizační akce mezi německými obyvateli a zejména
vojáky německé branné moci. Demoralizační akce byly mimo jiné
prováděny šířením pravdivých zpráv o zničení Lidic a situaci na
frontách. Skupina prováděla i drobnější sabotážní akce, například
přidávala do uhlí na lokomotivách kusy výbušniny obalené mourem,
tzv. "knedlíky", které po explozi způsobovaly vážné
poruchy roštů lokomotiv. Rodiny zatčených podporovali členové
odbojové skupiny pořádáním peněžních sbírek.
Členové skupiny "Úvod - Krušnohoří" aktivně spolupracovali
s německými antifašisty, především se skupinou Leopolda Pölzla,
jejímiž členy byli převážně němečtí sociální demokraté. Organizátory
této skupiny byli bývalý starosta města Leopold Pölzl, Franz Kralik,
Josef Müller, Rudolf Patzner, Rudolf Vogel a Medina z Ústí nad
Labem, Gustav Heger ze Sebuzína, dále Philipp a Wondrej z Děčína.
V roce 1943 se stal členem Pölzlovy skupiny i Čech František Toman.
K významným činnům této skupiny, která působila až do konce války,
byla záchrana podminovaných Masarykových zdymadel a rovněž podminovaného
Mostu dr. Edvarda Beneše.
Literatura
F. Toman, Odbojová skupina Bohumila Bachury Úvod-Krušnohoří
v Ústí nad Labem, in: Ústecký sborník historický 1983, s. 365-398.