Městská správa v okupovaném Ústí nad Labem byla 20. října 1938
reformována podle německého obecního zřízení. V protikladu s dřívějším
stavem, kdy obce byly samosprávnými korporacemi a kdy starosta
a představitelé městských úřadů nemohli činit žádné závažné rozhodnutí
bez alespoň formálního souhlasu městské rady, byl i v oblasti
městské správy nastolen tzv. "führerprinzip". Volitelná
samospráva byla odstraněna a veškeré pravomoci převedeny na osobu
vrchního starosty (Oberbürgermeister). Stálými zástupci vrchního
starosty byli tzv. přidělenci (Beigeordnete). Poradním orgánem
vrchního starosty byli radové a poradci.
O zajištění souladu mezi městskou správou a nacistickou stranou
pečoval zmocněnec NSDAP. Ze zákona mu byl přiznán podstatný vliv
na správu obce. Bez jeho souhlasu nesměla obec provést žádné personální
opatření.
1. května 1939 nařídila nacistická správa města integraci okolních
obcí a měst. K "Velkému Ústí" byly přičleněny přes nevoli
obyvatel Bukov, Hostovice, Předlice, Střekov, Stříbrníky a Trmice.
Město bylo rozčleněno na 5 městských okresů v jejichž čele stáli
starostové. Na území "Velkého Ústí" žilo tehdy 68 228
obyvatel. Úřad vrchního starosty byl umístěn v Schaffnerově vile.
V čele města stál vrchní starosta přímo podřízený vládnímu presidentovi.
Tuto funkci vykonával do počátku roku 1940 dr. Richard Tauche,
zvolený v posledních komunálních volbách v roce 1938. Pro podezření
z homosexuálních styků byl odvolán a poslán na frontu. Na jeho
místo byl vládním presidentem jmenován dosavadní teplický starosta
Franz Czermak. Franz Czermak byl v průběhu roku 1940 rovněž obviněn
z homosexuálních styků s litoměřickým landrátem Illingem a potrestán
nástupem na frontu, aniž by byl zbaven funkce vrchního starosty.
V letech 1940-1945 řídil město jeho zástupce starosta dr. Wolfgang
Nittner. V únoru 1945 byl Czermak z vojenské služby odvolán a
znovu nastoupil do svého úřadu