Výstavba komunálních bytů

K důležitým prvkům komunální politiky města Ústí nad Labem let 1918-1938, řízené především německými sociálními demokraty, patřila výstavba komunálních bytů. Ještě v období před první světovou válkou se projevil tíživý nedostatek bytů ve městě, v červenci 1909 podpořila městská rada petici 3 500 občanů města na výstavbu obytných domů s malými byty, aby "se zabránilo neúměrnému zvyšování nájmů a spekulaci s pozemky a aby velkému množství dělnických rodin, které se do města přistěhovaly, byly zaručeny důstojné možnosti bydlení". K vlastní výstavbě komunálních bytů však ještě nedošlo.

Po I. světové válce dosáhl nedostek bytů ve městě obzvlášť velkých rozměrů. 10 % obyvatel města bydlelo v naprosto nedostatečných poměrech. Obecní zastupitelstvo stanovilo výstavbu nových bytů jako prioritní úkol komunální politiky a konstatovalo, že "proti nedostatku bytů a bídě bydlení pomůže pouze jediný prostředek - výstavba zdravých bytů". Již v dubnu 1919 zahájilo město výstavbu sedmi velkých třípodlažních městských obytných domů v dnešní Palachově, Pasteurově ulici a v ulici U nemocnice. V letech 1919-1931 postavilo město nákladem přibližně 52 milionů korun, především na Klíši, celkem 68 obytných domů se 702 byty. V té době postavili soukromí stavebníci na Klíši dalších 235 rodinných domů a vilek.

Důležitá byla i velkorysá výstavba podnikových bytů Spolku pro chemickou a hutní výrobu v Ústí nad Labem a firmy Schicht ve Střekově a v Novosedlicích.

Na konci roku 1931 správa města zjistila, že dalších 650 rodin postrádá jakékoliv ubytování a že se dokonce vyskytují byty, kde se pohromadě v podmínkách odporujícím hygienickým předpisům tísní 3-4 rodiny.


 

 

 

 

I přes negativní ekonomickou situaci vrcholící hospodářské krize se snažila správa města pokračovat ve výstavbě dalších komunálních bytů. 27. listopadu 1931 městské zastupitelstvo schválilo výstavbu architektonicky progresivních pavlačových "S" domů na Klíši s 208 slunnými byty tvořenými předsíní, kuchyní, ložnicí, koupelnou, balkonem, spíží a záchodem. 1. prosince téhož roku byla stavba zahájena, stavební náklady činily 9 630 000 korun. Tato stavba byla mimo jiné i důležitým politickým momentem v době hospodářské krize. Po dobu jednoho roku na stavbě získalo pracovní místa 400 dělníků, 54 řemeslníků a četné ústecké dodavatelské firmy získaly vhodné odbytiště. Na jaře 1932 pokračovala komunální výstavba dalšími 14 obytnými domy s 224 malometrážními byty o celkovém nákladu 10 080 000 korun. Souběžně pokračovala rozsáhlá výstavba soukromých obytných domů a vilek, které stavebníci, aby sanovali náklady stavby, vesměs pronajímali dalším nájemníkům.

V říjnu 1935 proběhlo na popud ministersva pro sociální péči sčítání nebydlících občanů města. Bylo zjištěno, že 39 rodin v Ústí bydlí v naprosto neobyvatelných prostorách, 19 v dřevěných chatách a starých železničních vagonech, 41 v řemeslnických kolnách, zahradních altánech, stodolách a 2 rodiny v komediantských maringotkách, celkem obývalo nevyhovující prostory 121 mužů, 118 žen, 182 nezletilých a 29 zletilých dětí.

Městské zastupitelstvo proto schválilo na svém zasedání 22. července 1936 projekt výstavby 300 chudinských bytů a bytů pro nezaměstnané v 10 domech sídlištního typu na Klíši a v Krásném Březně v celkovém nákladu 7 224 000 korun. K 1. září 1938 bylo dokončeno z tohoto sociálního programu bytové výstavby pouze 190 bytů. Tyto malometrážní byty byly určeny pro sociálně slabé rodiny s ročním příjmem nepřevyšujícím 6 000 korun, měsíční nájemné činilo 58-68 korun.

Literatura

L. Pölzl, Leben und Kraft durch kommunales Schaffen der Stadt Aussig 1918-1938, Ústí nad Labem 1938, nevydáno, konfiskováno gestapem, 6 kartáčových obtahů knihy se dochovalo v Archivu města Ústí nad Labem. Die sudetendeutsche Selbstverwaltungskörper, Band 3 Aussig, vyd. R. Lodgman von Auen a E. Stein, Berlín 1929


Obsah Předchozí kapitola Následující kapitola