K důležitým prvkům komunální politiky města Ústí nad Labem let
1918-1938, řízené především německými sociálními demokraty, patřila
výstavba komunálních bytů. Ještě v období před první světovou
válkou se projevil tíživý nedostatek bytů ve městě, v červenci
1909 podpořila městská rada petici 3 500 občanů města na výstavbu
obytných domů s malými byty, aby "se zabránilo neúměrnému
zvyšování nájmů a spekulaci s pozemky a aby velkému množství dělnických
rodin, které se do města přistěhovaly, byly zaručeny důstojné
možnosti bydlení". K vlastní výstavbě komunálních bytů však
ještě nedošlo.
Po I. světové válce dosáhl nedostek bytů ve městě obzvlášť velkých
rozměrů. 10 % obyvatel města bydlelo v naprosto nedostatečných
poměrech. Obecní zastupitelstvo stanovilo výstavbu nových bytů
jako prioritní úkol komunální politiky a konstatovalo, že "proti
nedostatku bytů a bídě bydlení pomůže pouze jediný prostředek
- výstavba zdravých bytů". Již v dubnu 1919 zahájilo město
výstavbu sedmi velkých třípodlažních městských obytných domů v
dnešní Palachově, Pasteurově ulici a v ulici U nemocnice. V letech
1919-1931 postavilo město nákladem přibližně 52 milionů korun,
především na Klíši, celkem 68 obytných domů se 702 byty. V té
době postavili soukromí stavebníci na Klíši dalších 235 rodinných
domů a vilek.
Důležitá byla i velkorysá výstavba podnikových bytů Spolku pro
chemickou a hutní výrobu v Ústí nad Labem a firmy Schicht ve Střekově
a v Novosedlicích.
Na konci roku 1931 správa města zjistila, že dalších 650 rodin
postrádá jakékoliv ubytování a že se dokonce vyskytují byty, kde
se pohromadě v podmínkách odporujícím hygienickým předpisům tísní
3-4 rodiny.
I přes negativní ekonomickou situaci vrcholící hospodářské krize
se snažila správa města pokračovat ve výstavbě dalších komunálních
bytů. 27. listopadu 1931 městské zastupitelstvo schválilo výstavbu
architektonicky progresivních pavlačových "S" domů na
Klíši s 208 slunnými byty tvořenými předsíní, kuchyní, ložnicí,
koupelnou, balkonem, spíží a záchodem. 1. prosince téhož roku
byla stavba zahájena, stavební náklady činily 9 630 000 korun. Tato stavba byla mimo jiné i důležitým politickým
momentem v době hospodářské krize. Po dobu jednoho roku na stavbě
získalo pracovní místa 400 dělníků, 54 řemeslníků a četné ústecké
dodavatelské firmy získaly vhodné odbytiště. Na jaře 1932 pokračovala
komunální výstavba dalšími 14 obytnými domy s 224 malometrážními
byty o celkovém nákladu 10 080 000 korun. Souběžně pokračovala
rozsáhlá výstavba soukromých obytných domů a vilek, které stavebníci,
aby sanovali náklady stavby, vesměs pronajímali dalším nájemníkům.
V říjnu 1935 proběhlo na popud ministersva pro sociální péči sčítání
nebydlících občanů města. Bylo zjištěno, že 39 rodin v Ústí bydlí
v naprosto neobyvatelných prostorách, 19 v dřevěných chatách a
starých železničních vagonech, 41 v řemeslnických kolnách, zahradních
altánech, stodolách a 2 rodiny v komediantských maringotkách,
celkem obývalo nevyhovující prostory 121 mužů, 118 žen, 182 nezletilých
a 29 zletilých dětí.
Městské zastupitelstvo proto schválilo na svém zasedání 22. července
1936 projekt výstavby 300 chudinských bytů a bytů pro nezaměstnané
v 10 domech sídlištního typu na Klíši a v Krásném Březně v celkovém
nákladu 7 224 000 korun. K 1. září 1938 bylo dokončeno z tohoto
sociálního programu bytové výstavby pouze 190 bytů. Tyto malometrážní
byty byly určeny pro sociálně slabé rodiny s ročním příjmem nepřevyšujícím
6 000 korun, měsíční nájemné činilo 58-68 korun.
Literatura
L. Pölzl, Leben und Kraft durch kommunales Schaffen der Stadt
Aussig 1918-1938, Ústí nad Labem 1938, nevydáno, konfiskováno
gestapem, 6 kartáčových obtahů knihy se dochovalo v Archivu města
Ústí nad Labem. Die sudetendeutsche Selbstverwaltungskörper, Band
3 Aussig, vyd. R. Lodgman von Auen a E. Stein, Berlín 1929