Politický život v Ústí nad Labem v letech
1919 - 1938
Volební systém, vlastní volby a jejich výsledky jsou důležitými ukazateli politického zřízení jednotlivých států a obrazem rozložení politických sil. Výsledky voleb totiž do značné míry odrážejí momentální politické smýšlení obyvatelstva a celkovou politickou situaci. Proto i rozbor volebních výsledků může mnoho napovědět o dobové politické atmosféře a napomoci k poznání základních tendencí v pohybu politického smýšlení. To platí zejména pro období demokratické společnosti, kdy vzájemný boj politických stran a seskupení o politickou moc, který vrcholil vždy v období voleb, se plně odrážel ve volebních výsledcích, které do značné míry určovaly celkový charakter politické linie státu i komunity.V Ústí nad Labem v letech 1919-1938 proběhly parlamentní volby v letech 1920, 1925, 1929 a 1935, komunální volby v letech 1919, 1923, 1927, 1931 a 1938 a dvoje volby do okresních a zemských zastupitelstev.
Parlamentní volby Na jejich základě bylo voleno Národní shromáždění, které se skládalo z 300 poslanců sněmovny a 150 senátorů senátu. I když se jednalo o dvě samostatné komory Národního shromáždění, které měly odlišné volební období - sněmovna 6 let, senát 8 let - a volby do nich měly probíhat samostatně, přesto v průběhu všech zkoumaných parlamentních voleb v období první republiky se volby do sněmovny i senátu konaly vždy společně. Právo volit (aktivní volební právo) měli všichni občané ČSR, kteří byli zapsáni do voličských seznamů a v den jejich vyložení dovršili 21 let a alespoň 3 měsíce trvale bydleli v některé obci ČSR. Při volbách do senátu se věková hranice pro volební právo zvyšovala na 26 let. Právo být volen (pasivní volební právo) měli občané, kteří pro volbu do sněmovny dosáhli 30 let, pro volbu do senátu 45 let. Volební právo bylo založeno na zásadě poměrného zastoupení a politické strany nebo volební skupiny mohly kandidovat po získání určeného počtu podpisů pod svou kandidátku v každém volebním kraji a složení peněžité kauce. Datum voleb vyhlašovalo ministerstvo vnitra pro celé území republiky.
Komunální volby V komunálních volbách byly voleny nejnižší samosprávní orgány: obecní a městská zastupitelstva. Podle nového volebního řádu z roku 1919 bylo volební právo přiznáno všem osobám, které měly v obci alespoň tříměsíční trvalé bydliště a byly zapsány do voličských seznamů. Aktivní volební právo příslušelo osobám starším 21 let, pasivní volební právo pak od 26 let, přičemž kandidát musel v obci bydlet nejméně jeden rok. Volilo se na základě vázaných kandidátních listin a podle zásad poměrného zastoupení. Volební období bylo čtyřleté a počítalo se ode dne právoplatnosti volby. V roce 1933 bylo volební období obecních zastupitelstev prodlouženo na šest let. I při obecních volbách platila zásada volební povinnosti, přičemž výjimky byly přesně vymezeny. Z výsledků obecních voleb byla důležitá ustanovení o kandidátních listinách, která jednak stanovila povinnost jednotlivým politickým stranám v případě podání kandidátní listiny shromáždit pod ní určený počet podpisů voličů z obce, jinak se strana nemohla voleb zúčastnit, jednak umožňovala sdružování několika politických stran v rámci jedné kandidátky. Tím bylo umožněno vytváření volebních bloků, kterých využívaly zejména německé občanské strany proti německým sociálním demokratům, popř. proti KSČ a českým stranám. §27 obecního volebního řádu umožňoval v obcích, v nichž byla podána kandidátka pouze jedné strany nebo došlo k dohodě politických stran, navrhnout pouze tolik kandidátů, kolik členů mělo obecní zastupitelstvo mít. Tito kandidáti pak byli bez konání voleb prohlášeni místní volební komisí za zvolené. Při obecních volbách byli voleni členové obecního zastupitelstva, z jejichž středu byl pak volen starosta obce jeho náměstkové a obecní rada, kterou tvořila třetina všech členů obecního zastupitelstva. Rozhodující roli v řízení obcí hrála právě rada a starosta obce.
Obecní volby se oproti jiným typům voleb nekonaly ve všech obcích současně. Ve čtyřletých, resp. šestiletých, obdobích byly vypisovány termíny konání voleb, a to bud" k jednomu datu nebo v průběhu několika týdnů. V těchto termínech však volby proběhly jen ve větší části obcí, kdežto ve zbývajících obcích se konaly volby mimo vypsané termíny. Bylo to způsobeno různými faktory, jako např. oddálením schválení právoplatnosti volby, sloučením či rozdělením obcí a z toho vyplývající nutnosti zvolit nové obecní zastupitelstvo, rezignací dosavadního zastupitelstva ap.
Volby do okresních a zemských zastupitelstev Při těchto volbách byly voleny 2/3 členů okresních a zemských zastupitelstev. Volby do okresních a zemských zastupitelstev přes svůj celostátní charakter měly v podstatě nejmenší politický význam. Plynulo to z celkového významu volených orgánů, jejichž pravomoc byla omezena pouze na více méně hospodářské záležitosti při správě okresních či zemských financí, při vedení podniků a ústavů, na záležitosti zdravotnictví, sociální péče, dopravy, kultury a osvěty ap. Samo-správná moc byla rovněž značně omezena a okresní zastupitelstva byla přímo podřízena okresním úřadům. Výrazně omezena byla samosprávná funkce zejména po roce 1927, kdy byly voleny pouze dvě třetiny členů, kdežto zbývající třetinu jmenovala vláda z řad odborníků. Vlastní volby probíhaly podle obdobných zásad jako volby obecní. Volební právo však bylo přiznáno až od 24 let. Počet členů okresních zastupitelstev se řídil počtem obyvatelstva okresu ke dni voleb a pohyboval se mezi 18-36 členy. Funkční období bylo stanoveno na 6 let, ale prvé volby okresních a zemských zastupitelstev se konaly až v roce 1928, další pak až v roce 1935, neboť v roce 1934 bylo jejich funkční období prodlouženo až do konce roku 1935.
Rozložení politických sil v Ústí nad Labem
Připojené volební výsledky zachycují rozložení politických sil nejen v samotném Ústí nad Labem, ale v obcích, které tvorřily s Ústím přirozenou aglomeraci a v roce 1939 se staly městskými čtvrtěmi. Volební výsledky období první republiky odpovídají národnostní struktuře s českou třetinovou až pětinovou menšinou a sociální struktuře průmyslového města s převahou dělnických voličů.
Až do roku 1935 měla v Ústí nad Labem a aglomeracích při všech volbách z německých stran dominantní postavení německá sociální demokracie, za ní následovaly němečtí nacionalisté (DNP) a nacisté (DNSAP). Čtvrtou až pátou pozici zaujímala internacionální KSČ. Z českých stran získávala nejvíc hlasů Československá strana národně socialistická, jejíž voliči se rekrutovali z řad českých státních zaměstnanců.
Markantní změna rozložení politických sil nastala v roce 1935, kdy v parlamentních volbách v Ústí nad Labem s drtivou převahou zvítězila Henleinova Sudetoněmecká strana, která získala nejen hlasy voličů v roce 1933 zakázaných nacionalistických stran DNP a DNSAP, ale i četné hlasy dělnických voličů, kteří dříve preferovali německou sociální demokracii a KSČ. Výsledky parlamentních voleb v roce 1935 zatím nezměnily orientaci komunální politiky, řízené v Ústí až do léta 1938 německými sociálními demokraty se starostou Leopoldem Pölzlem.
Chybí tabulky, prameny, literatura
