Spory o odškodnění majitelů obchodů
Plenění ústeckých obchodů v prosinci 1918 mělo kuriózní dohru. V roce 1920 zažádalo 45 poškozených ústeckých obchodníků město Ústí nad Labem o náhradu škod ve výši 4 801 425,- Kč. Po podání žádosti se městská rada usnesla, že město není za škody odpovědné a žádost zamítla.Poškození se poté obrátili na okresní úřad, který rozhodl o tom, že město je povinno škody uhradit, neboť podle §37 obecního zákona z roku 1864 každá obec, která má zřízenu obecní policii, je povinna jejím prostřednictvím zabránit ve svém vnitřním obvodu škodám vzniklým při sroceních a veřejných násilnostech, jinak následky těchto násilných činů nese sama obec. Při prosincovém plenění obecní policie aktivněji nezasáhla a viníky hned na místě nepostrestala.
Proti tomuto rozhodnutí se město odvolalo k zemské politické správě do Prahy, jejíž úředníci nechali ústeckou záležitost dobře uležet. Osm let po odvolání rozhodla zemská politická správa, že město Ústí nenese na škodách odpovědnost. Své rozhodnutí odůvodnila zemská politická správa tím, že §37 obecního zákona platí pouze pro podmínky v době míru a že škody vznikly krátce po převratu jako následek revolučních událostí.
45 poškozených ústeckých obchodníků se odvolalo proti rozhodnutí zemské politické správy přímo k ministerstvu vnitra. Úředníci ministerstva vnitra provedli detailní rozbor ústeckých událostí v prosinci 1918, zjistili mimo jiné, že město mělo předválečný stav členů městské policie 52 mužů, přičemž v prosinci 1918 sloužilo pouze 38 policistů, z tohoto počtu bylo neschopno služby 6 nemocných. Vedení městské policie tehdy projevilo naprostou neschopnost a neodhodlalo se rozkázat městským strážníkům použít proti výtržníkům tehdy běžných donucovacích prostředků, jako byly nasazené bajonety. Městská policie tehdy nesplnila svou základní povinnost - ochranu soukromého majetku a podle rozhodnutí ministerstva vnitra 9. listopadu 1933 bylo město povinno nahradit ze svých prostředků vzniklé škody obchodníkům.
Proti rozhodnutí ministerstva vnitra se město odvolalo k nejvyššímu ústavnímu soudu, ten však svým nálezem z 15. dubna 1937, tedy více jak 18 let po předmětných událostech, potvrdil rozhodnutí ministerstva vnitra z roku 1933 v neprospěch města. Své rozhodnutí šalamounsky oddůvodnil nejvyšší ústavní soud tím, že město v pravý čas nedoplnilo předválečný stav členů městské policie, že v kritické dny neměla městská policie pohotovost a nepoužila proti výtržníkům dostatečně tvrdých prostředků a zejména, že starosta města nechtěl uznat a nezpozoroval, že situace ve městě je nanejvýš kritická, neučinil potřebná opatření k zachování veřejného pořádku a nepožádal o pomoc okresní úřad, ačkoliv mohl vědět, že město samo svými prostředky není schopno zvládnout situaci.
Právní zástupce poškozených obchodníků advokát JUDr. Friedrich Ekstein v květnu 1937 zažaloval město o úhradu škod svých mandantů ve výši 4 761 425,- Kč. V sérii soudních procesů před krajským soudem v Litoměřicích v letech 1937-1938 právní zástupci města bojovali o každou korunu náhrad. Při procesu s trafikantem z Revoluční ulice čp. 1742 Semi Katzem se městu zdála nadsazená cena rozkradených cigaretových dutinek značky Albin. Město nechalo přizvat k procesu jako svědky dokonce výrobce cigaretových papírků z Olšan a několik desítek trafikantů z celých Čech, cenu dutinek Albin v roce 1918 si však přesně nepamatoval téměř žádný z nich.
Do června 1938 uhradilo město na základě soudních rozhodnutí obchodníkům škody ve výši 1 845 480,- Kč, přičemž každý poškozený byl odškodněn průměrně částkou 30 000,- Kč, soudní poplatky činily dalších téměř 400 000,- Kč. Několik drobnějších sporů bylo uzavřeno až za nacististické okupace v letech 1939-1943. Například ještě v roce 1940 zaplatila městská pokladna vysouzené odškodné ve výši 2 039 říšských marek a 56 feniků židovským dědicům po zmíněném trafikantu Semi Katzovi.
Prameny
Archiv města Ústí nad Labem, fond Archiv města Ústí nad Labem 1325-1945, inv.č. 1331, 1378, Noviny Aussiger Tagblatt 1918.
Literatura
J. Bouček, J. Jelínek, Události na Ústecku na konci roku 1918, in: Ústecký sborník historický 1968, s.25-37
