K svérázným ústeckým kumštýřům, kteří stáli mimo Metznerbund,
patřil keramik, akademický sochař prof. Jaroslav Doubravský. Narodil
se 27. listopadu 1911. Jeho otec byl v Krásném Březně uměleckým
štukatérem, dodnes se dochovaly jeho štukatérské výzdoby v některých
vilách v dnešní Churchillově ulici. Jaroslav Doubravský chodil
do školy v Krásném Březně. V letech 1926-1929 absolvoval střední
Státní školu keramickou a uměleckých řemesel v Teplicích a v období
1929-1934 studoval modelování a keramiku na Vysoké škole uměleckoprůmyslové
v Praze u prof. Heleny Johnové a pedagogiku na Filosofické fakultě
University Karlovy v Praze.
Brzy po absolvováni v roce 1934 získal 2. místo ve státní umělecké
soutěži svým návrhem na pomník obětem neštěstí na dole Nelson,
dnes uložený v litoměřické galerii. V r. 1936 získal Doubravský
státní stipendium a studoval výrobu tradiční habánské keramiky
v Modré na Slovensku. Po návratu ze Slovenska zavedl výrobu napodobenin
této keramiky v Ústí. Pracoval mj. i při výrobě a výzkumu keramických
glazur v ústecké chemičce a teplické továrně Terra. Za války byl
totálně nasazen v keramické továrně Alfreda Titzeho v Königsbrücku
u Drážďan.
Před koncem války se vrátil do Krásného Března a brzy po osvobození
převzal národní správu v ústecké Mareschově keramické továrně.
Zde se vyráběla vedle již zmíněných napodobenin habánské keramiky
rovněž dekorativní keramika (zejm. nástěnné talíře, korbely aj.)
napodobující historické prvky, dnes chlouba mnohých sběratelů
starožitností, a zahradní terrakota. Továrna se potýkala s mnohými
potížemi, často nezbylo ani peněz na výplatu zaměstnanců a byly
jim místo mzdy dávány hotové výrobky (např. zahradní trpaslíci)
a pro nedostatek surovin byla výroba v r. 1947 zastavena.
Od r. 1948 vedl Doubravský malou keramickou dílnu v bývalé sladovně
na Masarykově ulici. V době nasazení v Německu onemocněl v důsledku
válečného nedostatku tuberkulózou. Tato nemoc měla za následek
v r. 1950 prudké zhoršení zdravotního stavu a po několika operacích
více jak tříletou hospitalizaci v sanatoriu. Navíc byl vyloučen
ze Svazu výtvarných umělců pro nařčení, že si přivydělává výrobou
keramických trpaslíků, což bylo v příkrém rozporu s principy socialistického
realismu.
Od druhé poloviny 50. let se uplatnil jako pedagog, vedl keramické
a sochařské kroužky v trmické elektrárně, chemičce, Krajském domě
pionýrů a mládeže a naposledy, prakticky až do své smrti, v 22.
ZDŠ ve Všebořicích. Zemřel v Ústí n. L. v 61 letech 26. ledna
1973 a je pochován na hřbitově v Krásném Březně.
Prameny a literatura
Souhrnné zpracování historie výtvarné kultury na Ústecku v
letech 1918-1945 zatím neexistuje. Poznatky o Metznerbundu a jeho
členech čerpány z F. J. Umlauft, Geschichte der deutschen Stadt
Aussig, Bayreuth 1960. Životopisné údaje o Ernstu Neuschulovi
dodali jeho syn Khalil Norland z Oxfordu a Mimi Wotzilková z Londýna.
Výtvarná a písemná pozůstalost Rudolfa Poppera, uložená v Archivu
města Ústí nad Labem je zpřístupněna archivními inventáři: Písemná
pozůstalost Rudolfa Poppera 1900-1967, Ústí nad Labem 1984 a dodatkem
Písemná pozůstalost Rudolfa Poppera-výtvarná činnost 1914-1961,
Ústí nad Labem 1988, stručný životopis R. Poppera z pera V. Kaisera
byl otištěn v Ústeckých přehledech 12/1982. Životopis J. Doubravského
vydal V. Kaiser v Ústeckých přehledech 11/1982 a v článku Trpaslíci
kontra socialistický realismus v Severočeském dialogu 1990.