Levicové divadlo a kabaret
Neoddělitelnou součástí historie ústeckého kulturního života za I. republiky byla činnost levicových divadelních, recitačních a hudebních skupin, organizovaných německou a českou sociální demokracií a komunistickou stranou. Sociálně demokratické vedení města pravidelně umožňovalo pořádání zvláštních představení pro ústecké dělníky v městském divadle. Na programu byla hlavně klasická divadelní představení.Satiru na dobové politické poměry i odpovědi na aktuální otázky však nalézali levicově orientovaní obyvatelé města na oblíbených a hojně navštěvovaných vystoupeních levicových divadelních, hudebních a recitačních skupin. V druhé polovině 20. let se v Ústí objevují revoluční agitační skupiny podle sovětského vzoru pod názvem "Modré blůzy". Tyto skupiny vystupovaly bez zvláštních divadelních rekvizit. Nejčastěji v pracovních montérkách (odtud název), a pravidelnou formou jejich projevu byly sborové recitace doprovázené jednoduchými rytmickými pohyby. V našem městě působila v r. 1927 skupina "Modrých blůz" složená z mladých ústeckých a trmických komunistů. Před volbami v říjnu 1927 zinscenovali a postupně předvedli v Předlicích, Neštěmicích, Vyklicích, Valtířově, Krásném Březně, Trmicích a Střekově frašku na volební boj s názvem "Rotes Wahltheater" (rudé volební divadlo). Po vystoupení "Modrých blůz" ve Vyklicích zakázal z pochopitelných důvodů přítomný policejní komisař a později i okresní úřad další činnost tohoto souboru pro rušení veřejného klidu a pořádku. Členové souboru byli vyšetřováni a téměř po ročních tahanicích odsouzeni za vystoupení v Předlicích 5. října 1927 k 24 hodinám vězení. Po odvolání jim byl trest změněn na 6 hodin vězení a 100 Kč pokuty.
V letech 1934-1936 působila v Ústí nad Labem sociálně demokratická kabaretní skupina Váši Hochmanna "Kabaret zum Weltgewissen" (kabaret u svědomí světa), později přejmenovaná na "Truppe 35", resp. "Truppe 36". Váša Hochmann se narodil v r. 1904 na Moravě, jeho matka byla Češka, otec Rus. Po absolvování vídeňské konzervatoře vystupoval jako herec v Bratislavě, Moravské Ostravě, Mariánských Lázních a švýcarském St. Gallenu. V květnu 1934 jej angažoval ředitel ústeckého divadla Alfred Huttig pro mladické charakterní a milovnické role. Vedle působení v městském divadle a vlastním kabaretu Hochmann recitoval proletářskou poezii na různých slavnostních akcích. Hochmannův kabaret se skládal z pásem skečů, aktovek, šansonů, hudby a vyprávění. Tato forma umožňovala snadno obměňovat program po zásazích cenzury nebo podle aktuální situace. Zaměření kabaretu bylo protifašistické, tehdejší kritika jej přirovnávala ke skupinám E. F. Buriana a Voskovce a Wericha, a označovala jej jako proletářské divadlo působící jako kulturní protiváha divadelních scén poplatných henleinovské straně. Hochmann se svým souborem pravidelně vystupoval v městech severních a západních Čech. V roce 1936 přenesl svou činnost do Brna.
V letech 1933-1936 pravidelně vystupovala na Ústecku karlovarská komunistická skupina "Echo von links" (ozvěna zleva) vedená levicovým básníkem Louisem Fürnbergem. Echo vystupovalo pod záštitou ústeckého komunistického deníku Rote Fahne. Po vystoupení na slavnosti tohoto deníku v r. 1935 v Ústí byl Fürnberg policejně stíhán za nedodržení cenzurou schváleného textu divadelního představení.
Z českých skupin často na Ústecku v letech 1935-1938 vystupoval teplický komsomolský hudebně recitační soubor "Severák". Soubor vznikl v r. 1935 a nácvik programu řídil člen tehdy populární "El Carovy party" Míla Krovoza. "Severák" účinkoval na dělnických shromážděních,. stranických schůzích, akcích jednot Proletářské tělovýchovy, Svazu přátel SSSR, Svazu proletářských bezvěrců aj. Na programu měl revoluční dělnické písně, básně Jiřího Wolkera, S. K. Neumanna, Vladimíra Majakovského, Bertolda Brechta a dalších. Při recitacích ve stylu voice bandu doprovázeli členové souboru verše jednotnými rytmizovanými pohyby. Texty satirických písní "Severáku" byly zaměřeny proti agrárníkům, fašistům a klerikálům, jejich korupčním aférám a skandálům. Písně zpívali česky, německy nebo rusky. "Severák" vystupoval v Ústí 2. ledna 1936 na slavnosti LLL (Lenin-Liebknecht-Luxemburgová) v městské knihovně, naposledy vystoupil v Ústí 6. srpna 1938 v sále Kurzweilmühle na sjezdu svobody, který uspořádal Svaz proletářských bezvěrců. Se souborem "Severák" úzce spolupracovala pražská "El Carova parta" vedená Karlem Jiráčkem, která rovněž několikrát v 30. letech vystupovala v Ústí, Krásném Březně a Předlicích. Významné bylo účinkování El Carova souboru na májové slavnosti 29. května 1937 v Kurzweilmühle, kde zpívali písně Voskovce a Wericha.
4. června 1936 hostoval v Ústí pěvecký sbor moskevského rozhlasu. Jeho koncert organizoval malíř Ernst Neuschul, který byl tehdy předsedou ústecké pobočky Svazu přátel SSSR.
K největším akcím levicového kulturního života v Ústí nad Labem před II. světovou válkou patřilo vystoupení Alexandrovova pěveckého souboru Rudé armády v sále Kurzweilmühle
1. října 1937. Alexandrovci se tehdy vraceli z koncertního turné z Londýna a Paříže. Uspořádali několik koncertů v Praze. Do Ústí přijeli na pozvání starosty Leopolda Pölzla, který jejich koncert organizoval jako antifašistickou demonstraci. Na koncert Alexandrovova pěveckého souboru přijelo na 30 tisíc antifašistů z celých severních Čech. Všichni zájemci se do sálu Kurzweilmühle nevešli a poslouchali venku u otevřených oken sálu.
Literatura
M. Knechtel, Das Opern- und Konzertleben der deutschsprächigen Bevölkerung in Aussig/Böhmen (1918-1945), rukopis, Köln 1993. V. Kaiser, Zábavy ústeckých obyvatel v minulosti, seriál článků in: Ústecké přehledy 1984. 25 Jahre Stadtheater Aussig, Ústí nad Labem 1934, G. Eckelt, Geschichte eines deutschen Theaters in Böhmen, rozmnoženo, Stuttgart-Fellbach 1990-1992, J. Tůma, Alexandrovův umělecký soubor Rudé armády a protifašistická demonstrace v Ústí nad Labem, in: Ústecký sborník historický 1979, s. 255-283. L. Pölzl, Leben und Kraft durch kommunales Schaffen der Stadt Aussig 1918-1938, Ústí nad Labem 1938. Die sudetendeutsche Selbstverwaltungskörper, Band 3, Aussig, vyd. R. Lodgman von Auen a E. Stein, Berlín 1929.
