Redukovaný herní plán sezóny 1937/38 odráží hospodářské problémy
města v důsledku nárůstu nezaměstnanosti.
Je prokazatelné, že už více měsíců před říjnovou okupací v roce
1938 bylo městské divadlo v Ústí pod ideologickou kontrolou nacionálně-socialistické
"Říšské kulturní komory". Tak není divu, že odchod židovského
dirigenta Franze Allerse, který ovlivnil hudební život města jako
sotva kdo jiný, proběhl zcela nenápadně. Naštěstí viděl Allers
dopředu a podepsal v Monte Carlu smlouvu na hudebního vedoucího
Russeho baletu, s nímž během 2. světové války se úspěšně etabloval
v USA. Ústecký hudební život dosáhl svého, posledního vrcholu
v 1. republice v červnu 1938 v uvedení Beethovenovy 9. symfonie,
kterou dirigoval Hermann Abendroth. Možná, že mnozí němečtí pěvci
spojovali touhu po svobodě ve čtvrté větě s nadějemi na politické
"osvobození". Že ale Hitler tyto lidi využije jako záminku
pro svou okupaci Československé republiky, tušilo tehdy asi jen
málo z nich.
Městské divadlo za okupace
Přes veškeré subvence a příspěvky mecenášů bylo divadlo i nadále
deficitní, z čehož vyplynula i další série sporů mezi Huttigem
a městem. Vyhrocuje se však i politická scéna a v říjnu roku 1938
došlo k nacistické okupaci českého pohraničí. To znamenalo nejen
konec českého divadelního života, ale také rozkvětu divadla německého.
Jak je ve všech diktaturách obvyklé, zneužívali i nacisté ústeckou
operu a koncerty pro své ideologické cíle. Čeští a židovští umělci
byli propuštěni a pronásledováni. Z programu divadla byla okamžitě
vyřazena všechna díla pokrokových a demokratických autorů. Z Goebbelsova
ministerstva propagandy plynuly do divadelního rozpočtu velkorysé
peněžní částky. Říšské subvence se v Ústí projevily především
kvantitativně. V šesti sezónách do roku 1944, ústecké divadlo
uvedlo vedle komorních koncertů celkem 381 operních představení
a asi 40 symfonických koncertů. Nacistická kvantita však už nedosáhla
kvalit minulého období.
Alfred Huttig byl postaven do role intendanta, do řízení divadla
se dostali nacisté A. Grund a A. Weidlich. Huttig roku 1941 se
stal intendantem divadle v Metz a na jeho místo do Ústí byl jmenován
dr. Edgar Gross (objevitel Herberta von Karajana v Cáchách). Tehdejší
divadelní program určovali ideologové třetí říše. Hrály se hlavně
Wagnerovy opery, dále pak italské klasické opery, ale ne všechny,
např. NSDAP v r. 1943 z důvodů hanobení rasy zakázala předvádění
Verdiho opery "Othello". V repertoáru zcela převládl
nasládlý repertoár plně odpovídající vkusu nacistických funkcionářů.
Na ústecké divadlo stále více doléhaly existenční potíže v důsledku
prodlužující se války, nakonec došlo k tomu, že divadlo bylo na
podzim roku 1944 zcela zastaveno.