Rok 1938

Redukovaný herní plán sezóny 1937/38 odráží hospodářské problémy města v důsledku nárůstu nezaměstnanosti.

Je prokazatelné, že už více měsíců před říjnovou okupací v roce 1938 bylo městské divadlo v Ústí pod ideologickou kontrolou nacionálně-socialistické "Říšské kulturní komory". Tak není divu, že odchod židovského dirigenta Franze Allerse, který ovlivnil hudební život města jako sotva kdo jiný, proběhl zcela nenápadně. Naštěstí viděl Allers dopředu a podepsal v Monte Carlu smlouvu na hudebního vedoucího Russeho baletu, s nímž během 2. světové války se úspěšně etabloval v USA. Ústecký hudební život dosáhl svého, posledního vrcholu v 1. republice v červnu 1938 v uvedení Beethovenovy 9. symfonie, kterou dirigoval Hermann Abendroth. Možná, že mnozí němečtí pěvci spojovali touhu po svobodě ve čtvrté větě s nadějemi na politické "osvobození". Že ale Hitler tyto lidi využije jako záminku pro svou okupaci Československé republiky, tušilo tehdy asi jen málo z nich.

Městské divadlo za okupace

Přes veškeré subvence a příspěvky mecenášů bylo divadlo i nadále deficitní, z čehož vyplynula i další série sporů mezi Huttigem a městem. Vyhrocuje se však i politická scéna a v říjnu roku 1938 došlo k nacistické okupaci českého pohraničí. To znamenalo nejen konec českého divadelního života, ale také rozkvětu divadla německého. Jak je ve všech diktaturách obvyklé, zneužívali i nacisté ústeckou operu a koncerty pro své ideologické cíle. Čeští a židovští umělci byli propuštěni a pronásledováni. Z programu divadla byla okamžitě vyřazena všechna díla pokrokových a demokratických autorů. Z Goebbelsova ministerstva propagandy plynuly do divadelního rozpočtu velkorysé peněžní částky. Říšské subvence se v Ústí projevily především kvantitativně. V šesti sezónách do roku 1944, ústecké divadlo uvedlo vedle komorních koncertů celkem 381 operních představení a asi 40 symfonických koncertů. Nacistická kvantita však už nedosáhla kvalit minulého období.

Alfred Huttig byl postaven do role intendanta, do řízení divadla se dostali nacisté A. Grund a A. Weidlich. Huttig roku 1941 se stal intendantem divadle v Metz a na jeho místo do Ústí byl jmenován dr. Edgar Gross (objevitel Herberta von Karajana v Cáchách). Tehdejší divadelní program určovali ideologové třetí říše. Hrály se hlavně Wagnerovy opery, dále pak italské klasické opery, ale ne všechny, např. NSDAP v r. 1943 z důvodů hanobení rasy zakázala předvádění Verdiho opery "Othello". V repertoáru zcela převládl nasládlý repertoár plně odpovídající vkusu nacistických funkcionářů. Na ústecké divadlo stále více doléhaly existenční potíže v důsledku prodlužující se války, nakonec došlo k tomu, že divadlo bylo na podzim roku 1944 zcela zastaveno.


Obsah Předchozí kapitola Následující kapitola