Hygienická a sportovní zařízení, městské parky
Městské lázně
Po celé 19. stol. Ústí veřejné lázně nemělo. Jejich absence byla zvláště tíživě pociťována v druhé polovině století, kdy rychle vzrůstal počet obyvatel. Soukromá lázeň Antona Fockeho ve Velké hradební 68 nedostačovala potřebě. Od r. 1894 se městské zastupitelstvo zabývalo stavbou lázní. Velké náklady však odrazovaly. Až 5. dubna 1898 věnovala ústecká spořitelna k tomu účelu 80 000 rakouských korun a vzápětí byl vytvořen zvláštní "lázeňský výbor". Jeho duší byl podnikatel a městský radní Ferdinand Maresch.Členové výboru navštívili a studovali lázeňská zařízení v jiných městech. Nejvíce se jim zamlouvaly liberecké lázně. Jejich tvůrce, vídeňský architekt Peter Paul Brang, byl vyzván, aby dal představám ústeckých odpovídající formu. Brang předložil své plány v červnu 1905. Schvalování trvalo přes rok. Důvod byl ve financích. Pozemek ve středu města o rozloze 3 700 m2 byl získán snadno výměnou se Spolkem pro chemickou a hutní výrobu. S penězi na stavbu to bylo horší. Teprve když přišly další, díky novému příspěvku Ústecké spořitelny, Spolku pro chemickou a hutní výrobu a České spořitelny v Praze, souhlasil městský výbor 27. srpna 1906 se stavbou. Stavbyvedoucím byl jmenován Paul Sogl.
8. dubna 1907 byla zahájena hrubá stavba, skončena 31. července. V září začaly obtížné montážní práce. Trvaly do příštího jara. V sobotu 30. května 1908 proběhla úřední kolaudace a v pondělí 15. června 1908 v 11.15 hod. Ferdinand Maresch lázně slavnostně otevřel. Správcem lázní se stal Gustav Adolf Schelter. Příštího dne byl zahájen veřejný provoz. Celkem bylo zastavěno 1 500 m2. Zbytek do 3 700 m2 připadl na dvůr, zahradu a park před lázněmi, dnes zrušený. Náklady dosáhly 800 000 korun. V září 1908 náležely k lázním hala s bazénem o ploše 19,10 x 7 55 m a hloubce 80-270 cm, parní lázeň, vanové lázně, sprchové kouty, uhličité lázně a slatinná kabina. Páru dodávala vlastní kotelna, vodu odebíraly lázně z městského vodovodu.
Velké sucho v r. 1911 a nedostatek vody přinutily lázně, aby braly vodu též z vlastní 13 m hluboké studny. Tato voda se pro velkou tvrdost ukázala naprosto nevhodná, a proto byly na základě odborných dobrozdání dr. Fritze Seemanna, správce mineralogického oddělení městského muzea a profesora geologie na pražské německé universitě Bruno Müllera 17. listopadu 1912 zahájeny v těsné blízkosti lázní přípravy k vrtání artéského pramene. Vrt prováděla firma Johann Thiele z Oseka. Vlastní vrtání začalo 27. prosince 1911 a skončilo 21. února 1912 v hloubce 357,3 m. Vrtem byl získán vydatný zdroj slabě mineralizované termální vody o teplotě 31,7 C a vydatnosti 10 litrů za vteřinu.
Podle balneologického posudku docenta O. Zörkendörfera z Mariánských Lázní byla vyhodnocena voda z vrtu jako alkalická minerální, velmi vhodná pro lázeňský provoz, na ihnalace při bronchitických katarech a pro pitné kůry.
Voda z pramene se mísila s pitnou vodou ze sítě. Až do r. 1921 unikal přebytek termální vody do kanálu. Od toho roku je jímána ve dvou zásobnících v objemu 120 a 80 m3 na teplou a chlazenou vodu. V příštím roce byly lázně napojeny na rozvod městské teplárny a elektrárny. Tím odpadla obtížná manipulace s uhlím. Od r. 1928 je voda v bazénu chlorována. Chlorátor dovezený z Německa stál 100 000 Kč. V letech 1929-1933 byly lázně za provozu generálně opraveny a rekonstruovány nákladem 800 000 Kč. Bylo přistavěno 13 nových van, nová odpočívárna v parní lázni. Slatinná lázeň byla rozšířena o jednu koupel a 2 šatny a odpočívárny. Bylo vyměněno potrubí, rozšířen topný systém a instalována žárovková kabina. V červenci až listopadu 1933 byl vybudován nový objekt slatinných lázní s 8 kabinami pro koupel a 14 kabinami pro odpočinek.
S rozšiřováním služeb rostl počet návštěvníků. Jestliže v r. 1909 použilo lázní 51 566 lidí, v r. 1933, v 25. roce existence lázní, jich bylo 168 659. To bylo předválečné maximum, v němž sehrála roli okolnost, že od 1. května 1932 mohli sprch v lázních bezplatně používat nezaměstnaní, jestliže se prokázali legitimací městského sociálního úřadu. Od r. 1934 bylo město nuceno na lázních šetřit, což se odrazilo v návštěvnosti: v r. 1935 jen 119 037 lidí a r. 1937 jen 123 249 návštěvníků.
