V letech 1918-1938 postihly ústecký průmysl 2 vlny hospodářských
krizí. První nastala v letech 1922 až 1923, druhá mnohem tíživější
začala v Ústí v roce 1931. Měla vleklý průběh jehož následky byly
patrné ještě v roce 1938. Krize vyvolala vlnu nezaměstnanosti.
Počet nezaměstnaných v Ústí značně kolísal v jednotlivých ročních
obdobích v závislosti na sezónních pracovních příležitostech,
jako byly např. kampaně v ústeckých cukrovarech. Nejvyšší stav
nezaměstnaných nastal v lednu 1932, kdy bylo bez práce 2 335 osob,
tj. přibližně 3,2 % z celkového počtu obyvatel. Počet obyvatel města postižených
hospodářskou krizí byl však vyšší o členy rodiny nezaměstnaného,
jehož příjmy byly zpravidla jediným zdrojem obživy celé rodiny.
V lednu 1932, kdy krize dosáhla v Ústí vrcholu, bylo krizí postiženo
675 dětí. V letech 1933-1937 dosahoval počet dětí nezaměstnaných,
které dostávaly bezplatné stravování 14,5-18,1 % z celkové počtu
žáků ústeckých obecných a měšťanských škol.
Ve 30. letech získávali nezaměstnaní zákonem stanovenou podporu
od státu ve formě poukazů na chleba, mléko a další potraviny.
Nadto přidělovalo město podle interních směrnic ústeckým nezaměstnaným
z vlastních zdrojů městské poukazy na potraviny, obuv, ošacení
a úhradu nájmu. Město dále přidělovalo nezaměstnaným od roku 1931
80-100 kg brambor na osobu. Ústecké firmy Weinmann a Petschek,
zabývající se velkoobchodem uhlím, poskytovaly městu za režijní
ceny uhlí, které bylo přidělováno rodinám nezaměstnaných. Každá
domácnost nezaměstnaných obdržela 5-6 q uhlí na otop.
V letech 1932-1937 poskytl stát na potravinové poukazy ústeckým
nezaměstnaným 3,9 milionu korun. Město na potraviny, brambory,
školní stravování, polévkovou akci, stravenky do lidové jídelny,
ošacení, úhradu nájmů, prázdninové tábory pro děti nezaměstnaných
a další podpůrné akce vynaložilo v letech od roku 1932 do léta
1938 7,3 milionu korun.
Lidová jídelna
V roce 1887 na popud ředitele Spolku pro chemickou a hutní výrobu
Alexandera von Wölfela byl v Ústí ustaven přípravný výbor Společnosti
pro lidovou jídelnu (Gesellschaft für Volksküchen in Aussig).
Lidová jídelna měla zajišťovat hodnotnou a cenově dostupnou stravu
pro ústecké pracující a školní mládež. Počátkem roku 1888 byla
společnost povolena pražským místodržícím. Předsedkyní společnosti
se stala Marie Kindermannová, která stála v jejím čele až do roku
1916. Lidová jídelna byla otevřena ještě v roce 1888 v Pařížské
ulici v budově staré obchodní akademie. Město jí přidělilo 2 místnosti
na konzumaci jídel a 1 kuchyňskou místnost. Lidová jídelna získávala
finanční prostředky od města a dobrovolnými dary. Přípravu jídel
zajišťovala Marie Kindermannová s dalšími členkami společnosti.
V roce 1890 zde stál oběd 14 krejcarů. V letech 1890-1914 jídelna
vydávala přibližně 40 tisíc porcí ročně, během I. světové války
z důvodu válečného nedostatku počet jídel prudce vzrostl až na
800 tisíc za rok 1918, tehdy stála 1 porce 70 haléřů.
V roce 1919 se stala předsedkyní společnosti Alvína Wolfrumová,
v roce 1920 byla zvolena do čela Anna Pölzlová. V roce 1930 se
stala novou předsedkyní společnosti Gusta Tschapková, po její smrti v roce 1932 byla do čela zvolena Anna
Martinová. Po válce poklesl roční počet jídel opět na 40 tisíc,
denně se zde stravovalo přibližně 200-300 strávníků, kteří v roce
1922 platili za jedno jídlo 2,60 Kč. Uhlí pro provoz lidové jídelny
dodávaly bezplatně firmy Ignaz Petschek a E. J. Weinmann.