Městský ústav pro šestinedělky

(Nadace Louisy Weinmannové)

Tento ústav nechala postavit v dnešní Štefánikově ulici v roce 1921 manželka velkoobchodníka uhlím Jakoba Weinmanna Louisa. V roce 1924 přispěla další finanční částkou na jeho rozšíření.

Ústav pro šestinedělky sloužil jako moderně vybavená městská porodnice s lékařskou asistencí ústavního lékaře a porodních asistentek. Byl vybaven 23 lůžky. Ročně zde přicházelo na svět 140-292 dětí. Poplatek za desetidenní pobyt v roce 1934 na pokoji I. třídy činil 1 400 Kč, III. třídy 450 Kč. Ústav přijímal i sociálně slabé rodičky za snížený poplatek a nemajetné rodičky bez úhrady.

Po dokončení chirurgického oddělení Masarykovy nemocnice v roce 1938, kde byla zřízena moderní porodnice, byl městský ústav pro šestinedělky zrušen.

Městský kojenecký ústav

Byl založen v roce 1917 okresní komisí péče o mládež. Sídlil v prvním patře budovy v dnešní ulici Prokopa Diviše 12. V roce 1921 převzalo jeho správu a financování město.

Kojenecký ústav pečoval o děti do 9. měsíce věku. Podmínkou přijetí bylo těžké onemocnění nebo kritická sociální situace v rodině. Nejčastěji byly přijímány děti matek bez přístřeší, při zanedbání péče matkou, z důvodu tuberkulózy v rodině nebo po úmrtí matky. Ročně kojenecký ústav vychovával za odborného lékařského dohledu 29 - 69 kojenců. Město příspívalo na chod ústavu roční částkou od 61 do 122 tisíc korun.

Školní zdravotní služba

V letech 1920-1938 město plně financovalo v českých a německých mateřských školách, obecných školách a měšťankách školní zdravotní a zubní prohlídky.

V letech 1932-1937 město zajišťovalo beplatné stravování pro děti nezaměstnaných. Děti dostávaly k snídani kakao a dvě housky, k svačině chleba s máslem, k obědu polévku. Ve školním roce 1933/34, kdy byl dopad hospodářské krize v Ústí nejtvrdší, získalo bezplatné stravování 590 školních dětí. Bylo vydáno celkem 118 816 porcí, které město uhradilo částkou 264 939 korun.

Město dále plně hradilo školním dětem s ortopedickými vadami rehabilitační tělocvik pod dohledem odborného lékaře a téměř plně hradilo ozdravné prázdninové pobyty pro děti vybrané při školních zdravotních prohlídkách. Děti jezdily na prázdninové kolonie, týdenní putovní tábory, případně se účastnily 4 týdenních ozdravných pobytů v termálních lázních na Klíši. Na Vánoce dostávaly předškolní a školní děti nezaměstnaných z finančních prostředků města zdarma obuv, prádlo a ošacení.

Z důvodu zdravotní prevence byla na všech ústeckých školách zavedena povinná výuka plavání, což byla tehdy v Evropě věc zcela výjimečná. Město plně hradilo poplatky za použití městských lázní při výuce, navíc školní děti dostávaly volné lístky k dalším návštěvám ústeckých koupališť.


Obsah Předchozí kapitola Následující kapitola