Sociální a zdravotní péče


 

 

V období rakousko-uherské monarchie vznikaly zařízení sociální a zdravotní péče většinou ze soukromých iniciativ. V legislativě existoval pouze značně zastaralý zákon o chudinské péči, zcela chyběly zákony o pomoci matkám, péči o mládež, podpoře nezaměstnaných, o penzijním pojištění dělníků. Moderní sociální a zdravotní péče patřila v Ústí nad Labem v letech 1918-1938 k prioritám samosprávní politiky reprezentantů a zastupitelů z řad německé a české sociální demokracie a dalších politických stran. V této době vzniklo v Ústí nad Labem mnoho veřejně prospěšných zařízení, díky nimž se Ústí dostalo v úrovni sociální a zdravotní péče na přední místo v Československu.

Městská nemocnice

Od 1. ledna 1921 převzala správu dosavadní městské nemocnice v Ústí n. L. okresní správa, především proto, že se v nemocnici léčili pacienti z celého ústecko-chabařovického okresu a město samo zvládalo financování ústavu jen obtížně. Ještě v roce 1920 schválil tuto kompetenční změnu zemský výbor.

Novým šéfem nemocnice byl jmenován pražský soukromý docent dr. Franz Bardachzi, který zároveň vedl internu. Jeho zástupcem byl primář chirurgie dr. Franz Schwarz. Pro kožní a pohlavní, oční a ušní choroby byli jmenováni konciliární lékaři. K dosavadním budovám přibyla v r. 1923 vrátnice a garáž pro sanitní auto, v r. 1924 byl posstaven nákladem 700 tisíc korun nový infekční pavilón (dnes psychiatrie a dětské poradny). Sousední tuberkulózní pavilón stál tu již od r. 1916. Byla zřízena nová laboratoř, rentgenová diagnostika a terapie. Gynekologickoporodnické oddělení, původně patřící k chirurgii, bylo osamostatněno. 150 lůžek z r. 1894 bylo postupně rozšířeno na 350.

Ani toto však v polovině 20. let našeho století nestačilo rostoucímu okresu, a tak vyvstala nutnost vybudovat úplně novou nemocnici o kapacitě asi 800 lůžek. Šlo však o to, kde novou nemocnici postavit. Po bedlivém zvážení rozhodlo okresní zastupitelstvo 25. června 1926 zřídit nemocnici na starém místě a to tak, že s postupující výstavbou nových oddělení budou zrušena stará. Prostorové důvody si vynutily výškové stavby a změnu dosavadní západovýchodní orientace staveb na severojižní. Stavba byla rozvržena na čtyři etapy. V prvé byla výstavba kuchyně, prádelny a velkého interního pavilónu. V druhé etapě byl plánován velký chirurgický pavilón. Mezi oběma pavilóny měla být vybudována spojovací chodba. Ve třetí etapě měla být postavena velká budova pro administrativu, centrální laboratoř, centrální rentgen, balneologii a fyzikální léčbu a budova pro ošetřovatelky. Poslední, čtvrtá etapa, předpokládala stavbu prosektury.


 

 

 

Základní kámen ke stavbě prvé etapy byl slavnostně položen 6. listopadu 1926 a již 1. března 1930 byla celá stavba neméně slavnostně otevřena. Hlavním dodavatelem byla ústecká stavební firma Alwin Köhler, dále se na stavbě subdodavatelsky podílelo 141 dalších firem. Dominovala tu ovšem šestipatrová budova interního oddělení o frontální délce 100 m, v níž bylo oddělení nemocí vnitřních, kožních a pohlavních a rentgenologie. První stavební etapa si vyžádala náklad 23,5 milionu korun. Výstavba druhé části následovala téměř vzápětí. 18. listopadu 1930 bylo vydáno stavební povolení, v únoru 1931 začala hrubá stavba. Hlavní budova, opět šestipatrová a o frontální délce 100 m, svým charakteristickým tvarem k severu obráceného písmene T je dodnes dominantou celého nemocničního areálu. Byla dána do užívaní 5. února 1937. Kromě chirurgie pro muže a ženy tu bylo v přízemí úrazové oddělení, ve 2. patře oddělení oční, nosní, ušní a krční, ve 4. patře oddělení porodnické, v 5. patře dětská chirurgie. V 6. patře byly byty lékařů, sester (stále to většinou byly diakonistky a řádové sestry), uklízeček a pomocnic a přednáškový sál. V patrové spojovací chodbě mezi interním a chirurgickým oddělením byly operační sály. Náklady na stavbu chirurgického oddělení dosáhly částky 29,5 milionu korun.

Interní oddělení nové nemocnice mělo v r. 1937 189 lůžek, z toho 24 dětských, kožní a venerologické oddělení mělo 100 lůžek. Chirurgie měla 231 lůžek, z toho 23 dětských, ženské a porodnické oddělení 58 lůžek, ušní a nosní stejně jako oční oddělení každé 28 lůžek. K tomu připadlo z dřívějška 40 lůžek infekčního a 70 lůžek tuberkulózního oddělení. Celkem tedy měla nemocnice 744 lůžek, čili o něco méně, než bylo původně uvažováno. Náklady na její stavbu hradil větším dílem stát, menším dílem okres a město. Třetí a čtvrtá etapa výstavby nemohla být v důsledku okupace a války již realizována. I tak patřila ústecká nemocnice těsně před válkou k nejmodernějším v republice.


Obsah Předchozí kapitola Následující kapitola