Staré městské jatky, postavené v roce 1882 mezi železniční tratí
a labským nábřežím v místě dnešního Mostu dr. Edvarda Beneše,
přestaly ve 20. letech svými kapacitními možnostmi vyhovovat potřebám
města a okresu s téměř 90 000 obyvateli. Hejna krys a zápach z
jatek zamořovaly v letních měsících nástupiště sousedního hlavního nádraží a městské centrum.
Ústecké zastupitelstvo se v roce 1926 rozhodlo postavit moderní
městská jatka odpovídající hygienickým potřebám v předlické tovární
čtvrti, na bývalém pozemku farního pole v sousedství městské plynárny.
Rozhodujícím faktorem pro výběr staveniště byla dopravní obsluha
pomocí železniční vlečky, vlastní zdroj užitkové vody a dodávky
páry z městské plynárny.
Veřejnou soutěž na projekt jatek vyhrál stuttgartský architekt
J. Hennings. Při projektování jatek došlo k chybě způsobené mylnými
údaji městského veterinárního referenta dr. Lothara Putsche, díky
nimž byla poddimenzována linka na porážku prasat s denním výkonem
100 kusů, místo potřebných 300-400 kusů.
Stavba jatek byla zahájena v roce 1927 a kompletně dokončena 1.
října 1928. Stavbu jatek řídili dr. ing. Ernst Krob a architekt
Franz Josef Arnold. Téměř všechny dodavatelské práce provedly
ústecké firmy, kompletní strojní zařízení dodala strojírna firmy
Georg Schicht. Náklady na celou stavbu činily 24 872 775,20 Kč.
Investice vložené městem na stavbu jatek se však vracely velmi
pomalu. Při zkušebním provozu se projevilo mnoho technických závad,
které se musely řešit předělávkami v ceně několika milionů korun.
Například místní zdroj užitkové vody obsahoval velké množství
sloučenin železa a voda se nedala bez dalších nákladných úprav
používat pro zařízení na chlazení a zmražování masa. Jateční řád
byl velmi komplikovaný a chod jatek nedomyšlený. To vše zvyšovalo
náklady na porážku. Ústečtí řezníci, zvyklí na nízké ceny ve starých
jatkách, vyhlásili městským jatkům bojkot, prasata - nejžádanější
druh masa - raději poráželi na domácích zabijačkách a hovězí maso
dováželi z jatek v sousedství. Moderní mrazící boxy, které zely
prázdnotou, se v roce 1934 začaly druhotně využívat pro mražení
ovoce a zeleniny.
Město Ústí nad Labem se všemožně snažilo napravit pokaženou reputaci
svých jatek. V roce 1930 pořádalo v městských jatkách ve spolupráci
se svazem německých veterinářů odborné pokračovací kursy s přednáškami
renomovaných odborníků z brněnské a vídeňské veterinární fakulty
dr. Pardubského, dr. Lenfelda, dr. ing. Kučery a dr. Benesche. Městské jatky se
staly cílem mnoha domácích a zahraničních exkursí i předmětem
mnoha článků v odborném tisku. V roce 1932 byla uvedena do chodu
převratná novinka - elektrické omračovací zařízení na porážecí
lince prasat. Teprve ve druhé polovině 30. let se podařilo prolomit
bojkot ústeckých řezníků a uvést městské jatky do ekonomického
chodu.