Arciděkanský kostel Nanebevzetí P. Marie

Dějiny kostela až do počátku 17. století byly popsány v předchozích kapitolách. Jaké škody napáchala třicetiletá válka, nelze určit. Z roku 1666 existuje nejstarší vyobrazení kostela na obraze věnovaném rodinou Windischů z Aschenfeldu. Z let 1672 a 1684 pocházejí dvě zmínky o opravě kostela, není však jasné, čeho se týkaly. Ke konci 17. století byla zřízena při severní zdi kostela kaple sv. Anny - zároveň rodinná hrobka Matyáše Františka Ulbrechta. Kaple byla odstraněna při přestavbě v 19. století.

Během 18. století byl kostel vybavován novými barokními oltáři. Rokem 1723 je datována smlouva se sochařem Jakubem Mládkem a truhlářem Jakubem Pohrem na postavení mariánského oltáře. K němu postupně přibyly i další, postranní oltáře. Avšak v následujících desetiletích došlo k zanedbání základní údržby kostela - dle protokolů biskupské konzistoře bylo životu nebezpečno v kostele sloužit mše, neboť zatékalo a voda narušila klenbu. Biskupská konzistoř dala příkaz, aby byl k renovaci kostela použit kapitál špitálu sv. Materny, bratrstva a kaplí a práce, aby byly provedeny pokud možno co nejrychleji. Během několika dalších let oprava skutečně probíhala - kostel dostal novou sakristii, kryptu pod presbytářem a varhanní emporu. Stavitelem byl J. Schwarz. Po roce 1765 se opravy pro nedostatek financí zastavily. V posledních letech 18. století Bernard Voigt opravil velké varhany, ale již roku 1818 byla plánovaná jejich další obnova s rozpočtem 300 zlatých. Z roku 1824 také pochází první inventář kostela.

Dalších rozsáhlejších oprav se kostel dočkal na počátku třicátých let. Při této příležitosti byla vyměněna jeho pozdně gotická stanová střecha za novou. V průběhu prací si děkan Kühnelt často stěžoval na nedodržování termínů i nekvalitní práci a nezaopatřený materiál. V červenci roku 1834 byla věž kostela vážně poškozena bleskem. Proto se magistrát rozhodl opatřit kostel dvěma hromosvody. V témže období byla připravována renovace dvou obrazů z hlavního oltáře. Restaurování hlavního oltáře bylo zmíněno v roce 1858. Protokol uzavřený s pozlacovačem Václavem Maxem počítá s nákladem 851 zl. 35 krejcarů. V šedesátých letech se konstatovala všeobecná sešlost kostelní věže a opravu potřebovala i omítka a římsy celého kostela. Práce provedl stavitel Grossmann. Roku 1872 vypukl uvnitř kostela menší požár. Jeho důsledky vedly k novogotické renovaci vnitřku kostela. Bylo odstraněno jedenáct většinou rokokových oltářů a kostel byl postupně nově zařizován.

Práce započaly až roku 1873. Malíř Friedrich Waschmann dostal zakázku na renovaci hlavního oltáře, v letech 1874-75 vypracoval návrhy na kazatelnu a postranní oltáře - sv. Kříže a sv. Josefa neboli Nejsvětější Trojice. Na počátku osmdesátých let začíná Mockerova účast na regotizaci kostela. Iniciátorem byl nepochybně tehdejší děkan Franz Weis. Pravděpodobně první záminkou mu byl požár kostela roku 1882, pod vlivem živelné katastrofy žádá městskou radu o přestavbu vchodů do kostela. Patrně již téhož roku vypracovává Mocker první návrhy, definitivní byly dodány roku 1883. Týkaly se přestavby věže a schodiště u věže. V témže roce byly dodány nové dveře uměleckým truhlářem Václavem Hegenbarthem.

Přestavby byly schváleny roku 1884. Hlavním stavitelem byl ustanoven Alwin Köhler, jenž měl stavět podle Mockerových plánů již částečně dodaných. Jako první byla odstraněna stará střecha věže a galerie pro věžného a pak bylo zbouráno schodiště na jižní straně věže. Při jeho odstraňování však vznikly neočekávané obtíže se stabilitou věže. Protože se tehdy počítalo i s odstraněním barokní kaple sv. Anny po severní straně věže, která byla trnem v oku soudobé regotizační estetice děkana Weise, musely být po poradách u Mockera na přelomu 1884/85 dodatečně doprojektovány za 5 000 zlatých základy pro opěrné pilíře celé věže. Během roku 1885 byly vyzděny oba opěrné pilíře věže - severozápadní i jihozápadní pro její stabilizaci a kameník Karel Bureš z Prahy zakončil oba křížovou kyticí. V témže roce byla ještě provedena výměna zvětralého pískovcového zdiva částí hlavní římsy a kamenických detailů na věži. V následujícím roce byla provizorně zastřešena věž, definitivní řešení její podoby se odkládalo. V letech 1887-1889 probíhají další práce, až 13. srpna 1890 proběhla kolaudace stavby za přítomnosti všech zainteresovaných stran. Shrnutí po finanční stránce ukazuje, že došlo k nikoli překvapivému růstu nákladů - původní rozpočet zněl 17 645 zl. K datu kolaudace se jednalo o 35 666 zl., přičemž Mockerův honorář činil 1 475 zl.

V první polovině devadesátých let načas úpravy kostela skončily, od poloviny se o nich opět uvažovalo. Velkou roli hrála neutuchající energie děkana Weise. Během roku 1895 vypracovává Josef Mocker návrhy nové střechy nad presbytářem a lodí, návrh nové kruchty, místo barokní, a návrh nově zřízeného západního portálu - ten nebyl realizován. Kolem roku 1897 byl vedením stavby pověřen dle Mockerových plánů vídeňský architekt A. Weber. Zednické práce měla provést firma Erlebach a Lichtenecker, kamenické O. Berger. Vlastní novogotická výstavba v podstatě probíhala dle původního Mockerova návrhu až na západní portál kostela, který byl proveden dle nového Weberova návrhu v letech 1900-1901, od původního Mockerova bylo upuštěno. Pozoruhodná je přestavba severní předsíně, kdy byl odstraněn nový novogotický Mockerův portál a zřízen jednodušší vchod s novou stříškou.

Od počátku roku 1900 byly prováděny vnitřní úpravy - nastoupil malíř J. Roesecke, firmy R. Schlein ze Žitavy a Mayersche Kunstanstalt z Mnichova dodaly dle Weberových návrhů barevná skla do oken na starozákonní motivy - tato okna byla zničena bombardováním roku 1945. Chórové lavice zajistil dle Weberova návrhu J. Hegenbarth. Velká pozornost byla věnována přípravě nových varhan - z mnoha firem byla vybrána firma bratří Riegerů z Krnova. Návrh opět dodal A. Weber. Kostel dostal také novou dlažbu z cementových dlaždic s ornamentálními motivy. Celková suma na přestavbu činila 335 019 korun. Během oprav kostela byly objeveny některé detaily. O těchto nálezech píše 4. ledna 1900 inženýr Gotz architektu Weberovi. Při otloukání omítky byl nalezen na místě, kde byl obraz madony, velký lomený oblouk a naproti pod prvním oknem starý portál presbytáře.

Dále se delší dobu nic nedělo, až těsně před první světovou válkou byl architektu Weberovi zadán úkol na dořešení okolí kostela. Weberův návrh počítal s parkovou úpravou kolem kostela, postavením nové budovy děkanství a přebudování celého bloku na jih od kostela. Válka však vše překazila.

První světovou válku kostel přečkal bez pohromy. Jen část zvonů propadlo r. 1917 rekvizici. Ve dvacátých letech se opět počalo poukazovat na hlodání zubu času na objektu, zvláště viditelné bylo odpadávání omítky a od roku 1926 se konaly znovu přípravy k opravám. Roku 1928 byla provedena výměna střešní břidlicové krytiny na věži, která byla značně narušena. Zároveň začaly přípravné práce na úpravu vnějšku kostela. Dle zevrubné zprávy J. Seicheho z února tohoto roku potřebuje kostel značné zednické a kamenické opravy. Starší opravy byly provedeny bez ohledu na barvy a kvalitu materiálu, zvětralá místa byla opravována cementem. Seiche provedl soupis míst, která potřebují opravu. Stavitelem se stal H. Höhne. Celkový náklad byl předpokládán 467 086 Kč.

Kostel však neměl žádné vlastní jmění, které by tyto náklady krylo. Roku 1930 se finanční stránka stala předmětem rozsáhlé korespondence, neboť městská rada jako patronátní úřad dle vyjádření církevních kruhů chtěla opravu znemožnit. Přesto však práce v polovině roku 1930 započaly opravou věže a přilehlé západní části lodi. Na konci roku 1930 proběhla dílčí kolaudace. V následujících letech se tempo prací výrazně zpomalilo. Dokončeny byly v roce 1935 a v témže roce byl postaven přístavek na paramenty dle plánu z roku 1926. Kolaudační komise měla jedinou námitku - vzhledem k nedostatku financí nebyl zřízen sokl z přírodního kamene.

Na rozdíl od první, události druhé světové války osud kostela silně poznamenaly. Roku 1940 byl stavitelem Höhnem vypracován plán na přestavbu krypty kostela na kryt. Ten nakonec realizován nebyl, byl však uskutečněn plán z února roku 1944, kdy krypta byla přestavěna na kryt pro umělecké předměty, část parament, staré matriky a část děkanské knihovny. Umístění venkovního vchodu bylo vedle vchodu do sakristie.

Skutečná pohroma pro kostel i město přišla v posledních měsících války.

Prameny

Archiv města Ústí n. L .Fond Archiv města Ústí n. L., knihy - i. č. 470, 639, 286, 288; spisy - i. č. 1031, 1091, 1162, 1215, 1281, 1366. Fond Okresní úřad - i. č. 1015. Fond Pozůstalost F. J. Umlaufta - i. č. 1277, Geschichte der Aussiger Stadtkirche, rkp. 1946.

Literatura

Text byl z velké části převzat ze shrnující zprávy SÚRPMO v Praze z roku 1986, ve které kapitolu dějin kostela sepsal M. Ebel. J. Hrdy, Die Marienkirche in Aussig an der Elbe bis zum J. 1426, in: MVGDB XLV, Praha 1907-1908, s. 413-423, tamtéž XLVI, s. 3-32. Jahnel K., Einige Bemerkungen zur Geschichte der Marienkirche in Aussig, in: MVGDB XLVII, Praha 1909, s. 110-124. A. Kirschner, Die Decanalkirche in Aussig a. d. Elbe, Mitteilungen der k. k. Central-commision, Neue Folge XXIV, Wien 1898, s. 83-88. F. J. Umlauft, Geschichte der deutschen Stadt Aussig, Bayreuth 1960.


Obsah Předchozí kapitola Následující kapitola