Dějiny kostela až do počátku 17. století byly popsány v předchozích
kapitolách. Jaké škody napáchala třicetiletá válka, nelze určit.
Z roku 1666 existuje nejstarší vyobrazení kostela na obraze věnovaném
rodinou Windischů z Aschenfeldu. Z let 1672 a 1684 pocházejí dvě
zmínky o opravě kostela, není však jasné, čeho se týkaly. Ke konci
17. století byla zřízena při severní zdi kostela kaple sv. Anny
- zároveň rodinná hrobka Matyáše Františka Ulbrechta. Kaple byla
odstraněna při přestavbě v 19. století.
Během 18. století byl kostel vybavován novými barokními oltáři.
Rokem 1723 je datována smlouva se sochařem Jakubem Mládkem a truhlářem
Jakubem Pohrem na postavení mariánského oltáře. K němu postupně
přibyly i další, postranní oltáře. Avšak v následujících desetiletích
došlo k zanedbání základní údržby kostela - dle protokolů biskupské
konzistoře bylo životu nebezpečno v kostele sloužit mše, neboť
zatékalo a voda narušila klenbu. Biskupská konzistoř dala příkaz,
aby byl k renovaci kostela použit kapitál špitálu sv. Materny,
bratrstva a kaplí a práce, aby byly provedeny pokud možno co nejrychleji.
Během několika dalších let oprava skutečně probíhala - kostel
dostal novou sakristii, kryptu pod presbytářem a varhanní emporu.
Stavitelem byl J. Schwarz. Po roce 1765 se opravy pro nedostatek
financí zastavily. V posledních letech 18. století Bernard Voigt
opravil velké varhany, ale již roku 1818 byla plánovaná jejich
další obnova s rozpočtem 300 zlatých. Z roku 1824 také pochází
první inventář kostela.
Dalších rozsáhlejších oprav se kostel dočkal na počátku třicátých
let. Při této příležitosti byla vyměněna jeho pozdně gotická stanová
střecha za novou. V průběhu prací si děkan Kühnelt často stěžoval
na nedodržování termínů i nekvalitní práci a nezaopatřený materiál.
V červenci roku 1834 byla věž kostela vážně poškozena bleskem.
Proto se magistrát rozhodl opatřit kostel dvěma hromosvody. V
témže období byla připravována renovace dvou obrazů z hlavního
oltáře. Restaurování hlavního oltáře bylo zmíněno v roce 1858.
Protokol uzavřený s pozlacovačem Václavem Maxem počítá s nákladem
851 zl. 35 krejcarů. V šedesátých letech se konstatovala všeobecná
sešlost kostelní věže a opravu potřebovala i omítka a římsy celého
kostela. Práce provedl stavitel Grossmann. Roku 1872 vypukl uvnitř
kostela menší požár. Jeho důsledky vedly k novogotické renovaci
vnitřku kostela. Bylo odstraněno jedenáct většinou rokokových
oltářů a kostel byl postupně nově zařizován.
Práce započaly až roku 1873. Malíř Friedrich Waschmann dostal
zakázku na renovaci hlavního oltáře, v letech 1874-75 vypracoval
návrhy na kazatelnu a postranní oltáře - sv. Kříže a sv. Josefa
neboli Nejsvětější Trojice. Na počátku osmdesátých let začíná
Mockerova účast na regotizaci kostela. Iniciátorem byl nepochybně
tehdejší děkan Franz Weis. Pravděpodobně první záminkou mu byl
požár kostela roku 1882, pod vlivem živelné katastrofy žádá městskou
radu o přestavbu vchodů do kostela. Patrně již téhož roku vypracovává
Mocker první návrhy, definitivní byly dodány roku 1883. Týkaly
se přestavby věže a schodiště u věže. V témže roce byly dodány
nové dveře uměleckým truhlářem Václavem Hegenbarthem.
Přestavby byly schváleny roku 1884. Hlavním stavitelem byl ustanoven
Alwin Köhler, jenž měl stavět podle Mockerových plánů již částečně
dodaných. Jako první byla odstraněna stará střecha věže a galerie
pro věžného a pak bylo zbouráno schodiště na jižní straně věže.
Při jeho odstraňování však vznikly neočekávané obtíže se stabilitou
věže. Protože se tehdy počítalo i s odstraněním barokní kaple
sv. Anny po severní straně věže, která byla trnem v oku soudobé
regotizační estetice děkana Weise, musely být po poradách u Mockera
na přelomu 1884/85 dodatečně doprojektovány za 5 000 zlatých základy
pro opěrné pilíře celé věže. Během roku 1885 byly vyzděny oba
opěrné pilíře věže - severozápadní i jihozápadní pro její stabilizaci
a kameník Karel Bureš z Prahy zakončil oba křížovou kyticí. V
témže roce byla ještě provedena výměna zvětralého pískovcového
zdiva částí hlavní římsy a kamenických detailů na věži. V následujícím
roce byla provizorně zastřešena věž, definitivní řešení její podoby
se odkládalo. V letech 1887-1889 probíhají další práce, až 13.
srpna 1890 proběhla kolaudace stavby za přítomnosti všech zainteresovaných
stran. Shrnutí po finanční stránce ukazuje, že došlo k nikoli
překvapivému růstu nákladů - původní rozpočet zněl 17 645 zl.
K datu kolaudace se jednalo o 35 666 zl., přičemž Mockerův honorář
činil 1 475 zl.
V první polovině devadesátých let načas úpravy kostela skončily,
od poloviny se o nich opět uvažovalo. Velkou roli hrála neutuchající
energie děkana Weise. Během roku 1895 vypracovává Josef Mocker
návrhy nové střechy nad presbytářem a lodí, návrh nové kruchty,
místo barokní, a návrh nově zřízeného západního portálu - ten
nebyl realizován. Kolem roku 1897 byl vedením stavby pověřen dle
Mockerových plánů vídeňský architekt A. Weber. Zednické práce
měla provést firma Erlebach a Lichtenecker, kamenické O. Berger.
Vlastní novogotická výstavba v podstatě probíhala dle původního
Mockerova návrhu až na západní portál kostela, který byl proveden
dle nového Weberova návrhu v letech 1900-1901, od původního Mockerova
bylo upuštěno. Pozoruhodná je přestavba severní předsíně, kdy
byl odstraněn nový novogotický Mockerův portál a zřízen jednodušší
vchod s novou stříškou.
Od počátku roku 1900 byly prováděny vnitřní úpravy - nastoupil
malíř J. Roesecke, firmy R. Schlein ze Žitavy a Mayersche Kunstanstalt
z Mnichova dodaly dle Weberových návrhů barevná skla do oken na
starozákonní motivy - tato okna byla zničena bombardováním roku
1945. Chórové lavice zajistil dle Weberova návrhu J. Hegenbarth.
Velká pozornost byla věnována přípravě nových varhan - z mnoha
firem byla vybrána firma bratří Riegerů z Krnova. Návrh opět dodal
A. Weber. Kostel dostal také novou dlažbu z cementových dlaždic
s ornamentálními motivy. Celková suma na přestavbu činila 335
019 korun. Během oprav kostela byly objeveny některé detaily.
O těchto nálezech píše 4. ledna 1900 inženýr Gotz architektu Weberovi.
Při otloukání omítky byl nalezen na místě, kde byl obraz madony,
velký lomený oblouk a naproti pod prvním oknem starý portál presbytáře.
Dále se delší dobu nic nedělo, až těsně před první světovou válkou
byl architektu Weberovi zadán úkol na dořešení okolí kostela.
Weberův návrh počítal s parkovou úpravou kolem kostela, postavením
nové budovy děkanství a přebudování celého bloku na jih od kostela.
Válka však vše překazila.
První světovou válku kostel přečkal bez pohromy. Jen část zvonů
propadlo r. 1917 rekvizici. Ve dvacátých letech se opět počalo
poukazovat na hlodání zubu času na objektu, zvláště viditelné
bylo odpadávání omítky a od roku 1926 se konaly znovu přípravy
k opravám. Roku 1928 byla provedena výměna střešní břidlicové
krytiny na věži, která byla značně narušena. Zároveň začaly přípravné
práce na úpravu vnějšku kostela. Dle zevrubné zprávy J. Seicheho
z února tohoto roku potřebuje kostel značné zednické a kamenické
opravy. Starší opravy byly provedeny bez ohledu na barvy a kvalitu
materiálu, zvětralá místa byla opravována cementem. Seiche provedl
soupis míst, která potřebují opravu. Stavitelem se stal H. Höhne.
Celkový náklad byl předpokládán 467 086 Kč.
Kostel však neměl žádné vlastní jmění, které by tyto náklady krylo.
Roku 1930 se finanční stránka stala předmětem rozsáhlé korespondence,
neboť městská rada jako patronátní úřad dle vyjádření církevních
kruhů chtěla opravu znemožnit. Přesto však práce v polovině roku
1930 započaly opravou věže a přilehlé západní části lodi. Na konci
roku 1930 proběhla dílčí kolaudace. V následujících letech se
tempo prací výrazně zpomalilo. Dokončeny byly v roce 1935 a v
témže roce byl postaven přístavek na paramenty dle plánu z roku
1926. Kolaudační komise měla jedinou námitku - vzhledem k nedostatku
financí nebyl zřízen sokl z přírodního kamene.
Na rozdíl od první, události druhé světové války osud kostela
silně poznamenaly. Roku 1940 byl stavitelem Höhnem vypracován
plán na přestavbu krypty kostela na kryt. Ten nakonec realizován
nebyl, byl však uskutečněn plán z února roku 1944, kdy krypta
byla přestavěna na kryt pro umělecké předměty, část parament,
staré matriky a část děkanské knihovny. Umístění venkovního vchodu
bylo vedle vchodu do sakristie.
Skutečná pohroma pro kostel i město přišla v posledních měsících
války.
Prameny
Archiv města Ústí n. L .Fond Archiv města Ústí n. L., knihy
- i. č. 470, 639, 286, 288; spisy - i. č. 1031, 1091, 1162, 1215,
1281, 1366. Fond Okresní úřad - i. č. 1015. Fond Pozůstalost F.
J. Umlaufta - i. č. 1277, Geschichte der Aussiger Stadtkirche,
rkp. 1946.
Literatura
Text byl z velké části převzat ze shrnující zprávy SÚRPMO v
Praze z roku 1986, ve které kapitolu dějin kostela sepsal M. Ebel.
J. Hrdy, Die Marienkirche in Aussig an der Elbe bis zum J. 1426,
in: MVGDB XLV, Praha 1907-1908, s. 413-423, tamtéž XLVI, s. 3-32.
Jahnel K., Einige Bemerkungen zur Geschichte der Marienkirche
in Aussig, in: MVGDB XLVII, Praha 1909, s. 110-124. A. Kirschner,
Die Decanalkirche in Aussig a. d. Elbe, Mitteilungen der k. k.
Central-commision, Neue Folge XXIV, Wien 1898, s. 83-88. F. J.
Umlauft, Geschichte der deutschen Stadt Aussig, Bayreuth 1960.