Skok na obsah
Česká verzeDeutsche versionEnglish version
Mapa serveruTisk stránkyNapište námNapište nám

Osobnosti města Ústí nad Labem

ERNST NEUSCHUL

* 17.5.1895 v Ústí nad Labem
† 11.9.1968 v Hampsteadu u Londýna
Ernst Neuschul se narodil v ústecké židovské obchodnické rodině. Proti vůli rodičů se nestal obchodníkem, ale věnoval se umělecké kariéře. V letech 1915 studoval na výtvarných akademiích v Praze, Vídni, Krakově a Berlíně, kde v roce 1919 získal absolutorium. V letech 1919-1933 bil v Berlíně. Neuschul byl stoupencem výtvarného směru "Nová věcnost". Po nástupu nacistů k moci musel Neuschul opustit Německo. V roce 1933 se vrátil do Ústí nad Labem. V letech 1935-1936 přijal pozvání Svazu sovětských výtvarných umělců a tvořil v SSSR. Po návratu se Neuschul stal terčem útoků ústeckých nacistů a byl donucen se z Ústí nad Labem odstěhovat do Prahy. V roce 1939 emigroval s rodinou do Velké Británie, které se stala jeho druhou vlastí. Ernst Neuschul patří k nejvýznamnějším ústeckým umělcům 20. století. Vytvořil mimo jiné i vynikající portréty T.G.Masaryka, E.Beneše, ústeckého starosty L.Pölzla. Naprostá většina Neuschulových obrazů v Ústí nad Labem byla v roce 1938-39 zničena nacisty. V letech 1920-1925 získal Neuschul rovněž světovou proslulost jako umělecký tanečník javánských tanců. Vystupoval v Paříži, Londýně a USA pod uměleckým jménem Yoga-Taro.

DR. ANTON STOLZ

* 11.6.1778 v Praze
† 17.8.1855 v Teplicích
Vystudoval lékařskou fakultu v Praze, po abolutoriu působil v Ústí nad Labem jako lékař. V letech 1805-1814 byl v Ústí nad Labem městským radním. Mimo své povolání se amatérsky zabýval geologií a vlastivědou a díky těmto zájmům se stal přítelem německého básníka Johanna Wolfganga von Goetha. V roce 1814 přesídlil do Teplic, kde se stal lázeňským lékařem.

ERNST GUSTAV DOERELL

* 22.8.1832 ve Freibergu v Sasku
† 18.3.1877 v Ústí nad Labem
Učil se u svého strýce Josefa Krombolze v Litoměřicích malířem pokojů. V letech 1856-1858 studoval na pražské akademii krajinomalbu o profesora Maxe Haushofera. Od roku 1859 až do své smrti žil a působil v Ústí nad Labem. Ve svých četných krajinomalbách přesvědčivým způsobem zachytil stav ústecké krajiny na počátku průmyslové revoluce. Krátce po Doerellově smrti se stala jeho díla sběratelským předmětem především v řadách ústeckých podnikatelů. V současné době vlastní Museum města Ústí nad Labem největší kolekci Doerellova díla čítající více než 100 olejomaleb.

ANTON RAPHAEL MENGS

* 12.10.1728 v Ústí nad Labem
† 29.7.1779 v Římě
K nejslavnějším malířům, kteří se narodili v Ústí nad Labem, patří bezesporu Anton Raphael Mengs, syn drážďanského dvorního malíře Ismaela Mengse. Anton Raphael Mengs se narodil během cesty z Prahy do Drážďan, kromě vzdálenějších příbuzných pak již neměl nikdy se svým rodištěm nic společného. Malířem se vyučil v otcově dílně. Střídavě pobýval v Drážďanech a Římě, kde svými freskami vyzdobil vatikánskou knihovnu. Na pozvání španělského krále vyzdobil svými freskami některé místnosti madridského Escorialu. Ve své době byl pokládán za nejvýznamnějšího německého malíře. V Ústí nad Labem se nedochovalo žádné výtvarné dílo Antona Raphaela Mengse. Pouze arciděkanský farní úřad vlastní kopii obrazu Madony italského malíře Carla Dolceho, kterou namaloval Ismael Mengs.

DR.H.C. HEINRICH LUMPE

* 16.2.1859 v Doubici u Krásné Lípy
† 21.3.1936 v Dubí u Teplic
Po absolvování obecné školy a měšťanky se vyučil v obchodě s koloniálním zbožím svého strýce Ignaze Lumpeho v Ústí nad Labem. Jako kupecký tovaryš se učil dále v železářství Heynemann v Halle. Zanedlouho převzal strýcův železářský obchod v ústecké Dlouhé ulici a úspěšně ho vedl. V roce 1908 založil společnost pro výstavbu vodovodů, která mimo jiné postavila vodovod na Sněžku. Téhož roku založil na východním úpatí Mariánské skály park pro ochranu přírody a ptactva, což byla první zoologická zahrada na území českého království. Na rozvoj této zoologické zahrady věnoval Lumpe značné finanční částky získané vlastní obchodní činností. Za zásluhy o ochranu ptactva a životního prostředí mu udělila vídeňská universita zlatý diplom a universita v Greifswaldu čestný doktorát.

JOHANN SCHICHT

* 8.3.1855 v Rynolticích u Jablonce n.N.
† 3.6.1907 v Ústí nad Labem
Narodil se v rodině mydláře Georga Schichta. Mydlářskému řemeslu se vyučil ve Vídni. V roce 1878 převzal s bratry Josefem a Franzem rodinnou mydlárnu. Johann Schicht z důvodu tehdy neexistujícího železničního spojení přemístil mydlárnu v roce 1882 do Novosedlic u Střekova. V roce 1887 rozšířil mydlárnu o výrobnu palmového oleje a vodního skla, v roce 1891 o výrobnu stearinu. V roce 1894 začala ve Střekově produkce luxusních mýdel, v roce 1896 výroba fermeže a glycerinu. Ještě před rokem 1900 byla střekovská továrna plně elektrifikována. V roce 1902 zahájila firma Schicht výrobu oleje z jader kokosových ořechů, o dva roky později výroba ovocných šťáv Ceres. Z důvodů zdravotního stavu změnil Johann Schicht v roce 1906 statut rodinného podniku na akciovou společnost, Schichtova rodina v ní měla 80% zastoupení. Johann Schicht se zasloužil o průmyslový rozvoj Novosedlic, později součásti Střekova a Ústí nad Labem.

MAX SCHAFFNER

* 25.3.1830 v Meisenheimu am Glan v Porýní
† 17.6.1906 v Meranu v jižním Tyrolsku
Vystudoval chemii, strojírenství a technickou architekturu na polytechnice v Karlsruhe, kde nějaký čas působil jako asistent, poté tři roky působil jako asistent na hornické akademii v sasském Freibergu. V roce 1854 nastoupil jako chemik do služeb hutí Vieille Montagne v Moresnetu u Cách. V roce 1859 přesídlil do Ústí nad Labem, kde se stal ředitelem a později generálním ředitelem a presidentem Spolku pro chemickou a hutní výrobu. Tuto funkci úspěšně vykonával bezmála 40 let. Pod jeho vedením se Spolek stal jedním z nejvýznačnějších chemických závodů v Evropě. Inicioval vznik ústecké sklárny, v roce 1871 koupil pro Spolek chemickou továrnu v Kralupech n.Vlt. a Maros-Ujvaru v Maďarsku. Jako ctitel umění provedl Schaffner mnoho stavebních změn na továrních budovách ústeckého Spolku v novogotickém slohu. Značnou pozornost věnoval sociální politice. Zřídil pensijní fond pro úředníky chemičky, z vlastních příjmů financoval stavbu opatrovny pro nezaopatřené dělníky, mateřskou školku a výstavbu dělnických bytů.

IGNAZ PETSCHEK

* 14.6.1857 v Kolíně
† 15.2.1934 v Ústí nad Labem
Ignaz Petschek se narodil v rodině kolínského židovského obchodníka Mojžíše Petschka. Jeho jediné školní vzdělání bylo šest tříd humanitního gymnasia na Malé Straně v Praze. V roce 1874 nastoupil jako učedník do služeb Pražské banky.V 17 letech ho poslala Pražská banka do Loun provést revizi hospodaření lounského cukrovaru. Revizní zpráva Ignaze Petschka byla dokonalá a Pražská banka ho proto poslala k Jakobu Weinmannovi na výpomoc do svého velkoobchodu uhlím v Ústí nad Labem. V roce 1876 se Weinmann osamostatnil a Petschek začal u něho pracovat jako obchodní cestující. 1.1.1880 si Ignaz Petschek zřídil v Ústí vlastní obchodní firmu s hnědým uhlím. Díky vrozenému talentu a obchodnické předvídavosti Ignaze Petschka se brzy stala jeho firma velice úspěšnou konkurencí závodu Jakoba Weinmanna. Petschek zavedl v uhelné velkoobchodu nové formy podnikání, od těžařů bral uhlí do komisního prodeje. V roce 1882 se Petschek spojil s kapitálově silnou Anglobankou. Záhy se Petschkova firma kapitálově podílela na mnoha těžařských podnicích v Čechách a v Německu. V roce 1900, v době odbytové krize českého uhlí, zavedl Petschek se skvělým exportním úspěchem výrobu briket z méněhodnotného uhlí. Podobně jako Jakob Weinmann získal Ignaz Petschek svou podnikatelskou činností obrovské bohatství a stal se štědrým mecenášem města Ústí nad Labem. V roce 1897 financoval výstavbu dětského pavilonu ústecké nemocnice, v roce 1902 pavilon Helena v dělnické ozdravovně v Ryjicích, v roce 1911 chlapecký výchovný domov Na kabátě a o dva roky později v sousedství ozdravovnu pro nemocné tuberkulózou. Na konci svého života ještě v roce 1930/31 postavil mateřskou školku v Předlicích.

JAKOB WEINMANN

* 25.9.1852 v Dobré u Kladna
† 6.10.1928 v Ústí nad Labem
Pocházel z chudé rodiny drobného židovského obchodníka. Vzdělání získal na nižší reálce a obchodní akademii v Praze. Do Ústí přišel v roce 1874 prakticky bez finančních prostředků. Tehdy se ve svých 22 letech stal vedoucím ústeckého uhelného velkoobchodu Pražské banky. Krátce nato založil vlastní firmu, která se díky Weinmannově neutuchající píli a obchodnické genialitě zakrátko stala obrovským koncernem ovládajícím středoevropský obchod hnědým uhlím. Firma Ed.Jakob Weinmann se kapitálově účastnila v mnoha dolech severočeské hnědouhelné pánve, sokolovské pánve, dolech na kamenné uhlí v okolí Plzně a Kutné Hory a dalších podnicích. Vybudováním labského uhelného překladiště získal Weinmann pro české uhlí rozsáhlé exportní možnosti. Jakob Weinmann získal svou podnikatelskou činností značné bohatství a stal se velice štědrým mecenášem nejrůznějších veřejně prospěšných podniků města Ústí nad Labem. Spolu se svou manželkou Louisou financoval stavby městského sirotčince a nalezince, domova pro šestinedělky, slepecké školy. K nejrozsáhlejším Weinmannovým investicím patří financování stavby městské knihovny a stavba tuberkulózního sanatoria Na kabátě.

FERDINAND MARESCH

* 5.10.1854 v Ústí nad Labem
† 2.8.1940 v Ústí nad Labem
Jeho otec Johann Maresch založil v Ústí nad Labem továrnu na siderolitovou keramiku. Ferdinand Maresch absolvoval živnostenskou školu v Ústí nad Labem a odbornou školu v Drážďanech. Pokračoval v profesi svého otce a v roce 1873 převzal jeho továrnu. V roce 1877 získal velké zkušenosti v oboru keramiky a porcelánu při studijní cestě do Bruselu. V letech 1890-1919 byl členem městské rady a měl na starosti komunální finance. Z Mareschovy iniciativy město výhodně zakoupilo v roce 1893 lesy na labských stráních mezi Větruší a Chvalovem, v r. 1898 rozsáhlé pozemky pozemky na Klíši určené pro výstavbu vilového sídliště. Stál rovněž u vzniku tramvajové dopravy ve městě a zřízení železniční vlečky do předlické průmyslové oblasti. Měl rovněž velké zásluhy o rozvoj ústeckého školství a kultury (gymnasium, reálka, průmyslová škola, městské divadlo a městská knihovna). V letech 1924-1934 byl předsedou ústecké muzejní společnosti. V roce 1911 byl za své zásluhy jmenován čestným občanem města. V roce 1903 byl za libereckou Obchodní komoru zvolen za poslance zemského sněmu, kde prosadil regulaci toku Labe mezi Štětím a Ústí nad Labem.

GEORG CARL WOLFRUM

* 17.11.1813 v Hofu v Bavorsku
† 30.5.1888 v Ústí nad Labem
Narodil se v rodině obchodníka a podnikatele Christiana Ludwiga Wolfruma a jeho ženy Friederiky. Vyučil se barvířem jako tovaryš se zdokonaloval v řemesle v jižním Německu, Švýcarsku a Paříži. V Paříži v roce 1833 se seznámil s La Fayettem, Heinrichem Heinem a účastnil se politického života německých revolucionářů. V roce 1836 se usadil v sasském městečku Meerane, kde zřídil barvírnu bavlny. Počátkem 40.let 19.stol. přemístil svou firmu do Ústí nad Labem a rozšířil ji o tkalcovnu, ve které byl v roce 1851 postavem vůbec první parní stroj ve městě. Od 50.let byl činný v komunální politice, jako městský radní měl na starosti především městské finance. Měl přímo zásluhu na rozvoji města, nechal vybudovat železniční vlečku do labského přístaviště, v roce 1871 byl zvolen presidentem správní rady ústecko-teplické dráhy, dále zřídil městskou spořitelnu a obytnou čtvrť mezi chemičkou a dnešním divadlem, podílel se rovněž na vybudování nových škol ve městě. Za své zásluhy byl jmenován v roce 1866 čestným občanem města. V roce 1861 byl zvolen poslancem českého zemského sněmu, kde pracoval v letech 1868-1883 v zemském rozpočtovém výboru. V roce 1867 získal poslanecký mandát vídeňské říšské rady, kde se stal generálním šéfem rozpočtu. Jako liberální politik hájil celostátní zájmy a stal se několikrát terčem nevybíravých útoků německých nacionalistů.

Jitka Švábová

* 4. listopadu 1911 v Ústí nad Orlicí
† 30. června 2003 v Ústí nad Labem
Dlouholetá profesorka sólového zpěvu. Od roku 1952 vyučovala sólový zpěv na Lidové umělecké škole, později ZUŠ Evy Randové v Ústí nad Labem. Byla to skutečně vzácná osobnost, která se obětavě věnovala výuce sólového zpěvu. Připravila na sólovou pěveckou dráhu kolem čtyř desítek úspěšných sólistů z celkového počtu asi 500 studentů. Mezi její nejznámější žáky patří: Eva Randová,Richard Haan, Jindřiška Rainerová, Ladislav Mlejnek, Alice Randová, Dalibor Tolaš,Karel Hanuš,Miroslava Kalašová,Jiří Endršt, Jiří Zelezný, Karel Bím a další. Dětství a mládí prožívala paní profesorka Jitka Švábová v Ústí nad Orlicí v městě s velkou hudební tradicí a s bohatým kulturním životem.Ke zpěvu Jitku Švábovou (roz. Chramostovou) vedla její maminka, která měla překrásný melodramatický soprán a přirozený hudební a herecký talent. Připravovala se na studia, když tu náhle zemřel otec a vše bylo jinak. Nemohla opustit maminku a vážně nemocnou sestru, která zanedlouho také zemřela. Po maturitě na reálném gymnáziu se Jitka Švábová rozhodla pro učitelskou dráhu.Vystudovala Státní konzervatoř hudby v Praze, kterou ukončila absolutoriem v roce 1949. S rodiči odešla po dokončení studia do pohraničí, a to do Ústí nad Labem. K pedagogické činnosti měla ty nejlepší předpoklady a zkušenosti. I když měla i jiné možnosti, zůstala celá léta věrna ZUŠ v Ústí nad Labem. Za celoživotní tvůrčí pedagogickou činnost obdržela paní Jitka Švábová ta nejvyšší vyznamenání. Dalším oceněním pedagogických úspěchů bylo uvedení paní profesorky do Ústecké hudební Síně slávy - k jejímu životnímu jubileu 90. narozenin.