Okolí

Kostel sv. Barbory - Dubice

Protestantský kostel sv. Barbory v Dubicích z roku 1579 se tyčí na vysoké plošině ve výšce 340 m n. m., odkud je nádherný výhled na údolí Labe a na tzv. Bránu Čech (Porta Bohemica).    

 

 

Kostel Narození Panny Marie

Kostel Narození Panny Marie je dominantou Václavského náměstí obce Trmice. Jeho současná podoba je výsledkem novogotické přestavby v roce 1898. V interiérech kostela připomíná řada prvků jeho gotickou nebo barokní minulost. Nedaleko kostela se nalézá barokní fara. Řadu let prožil na zmiňované trmické faře významný představitel římsko-katolické církve biskup Karel Otčenášek. 

 

Smírčí kříže

Řadu let opomíjené, poškozované, zcizované ale i vyhledávané a opatrované. I tak by se daly charakterizovat takzvané smírčí kříže. Ale o jaké památky vlastně jde a jak vypadají? Jsou nevysoké, kamenné, na jejich čelní straně někdy bývá vyobrazena  zbraň (dýka, meč, kuše, kopí a jiné), ojediněle i letopočet. O jejich významu víme málo nebo nic, podrobnosti známe jen o některých. Připomínají násilný čin, většinou smrt. Jejich název – smírčí – si vysvětlujeme tak, že kříž byl zhotoven a postaven na základě smírčí smlouvy. Tu sepsal mezi člověkem, který se provinil, a pozůstalými soudce, většinou rychtář, aby smírem urovnal násilné zabití. Ve smlouvě bylo uvedeno hmotné odškodnění, počet zádušních mší a dále bylo viníkovi uloženo zhotovit a umístit do místa násilného činu smírčí kříž. Kříže mají svůj původ v 15. až 17. století a vyskytují se převážně v pohraničí, kde žilo německy mluvící obyvatelstvo. Na Ústecku se nachází 17 smírčích křížů. Dva kříže jsou v blízkosti kostela v Arnultovicích, jeden v Nádražní ulici v Chabařovicích, tři u kostela sv. Havla v Chlumci, skupina čtyř křížů je zazděna do opěrné zdi před pomníkem padlých v obci Knínice, jeden je postaven při silnici z Libouchce do Tisé, jeden stojí na návsi ve Střížovicích, jeden původně od obce Žďár byl převezen do ústeckého muzea a posledním místem je okolí kostela sv. Maří Magdaleny v Zubrnicích, kam byly přemístěny z Hrbovic a Chabařovic čtyři kříže. 

Arnultovice 

Původně se ves jmenovala Komonín. První písemná zmínka je z roku 1352 jako Arnoldi villa. V 15. století byla v držení pánů z Vartenberka na Blansku. Poslední majitelé panství byli Kolowratové. Kostel Všech Svatých, původně pozdně gotická stavba ve středu obce byla postavena na místě kostela zmiňovaného roku 1352. V jižní stěně kostela je znakový náhrobník Alžběty Kelblové z Geisingu z roku 1584. V roce 1798 byl kostel zbarokizován a zvětšen. 

Brozánky

Ves je zmiňována  poprvé mezi lety 1158-1164 v souvislosti se založením benediktinského kláštera v Teplicích. V roce 1610 koupil část vsi Bedřich z Bílé, který byl v roce 1621 popraven na Staroměstském náměstí v Praze. Kostel sv. Václava na vyvýšenině na levém okraji obce, byl původně gotický, zmiňovaný v roce 1352. Na jednom z opěráků je vtesáno vročení data barokní přestavby kostela 1718. Socha Panny Marie z roku 1780 stála na rohu ulice K Mlýništi a U Studánky v Krásném Březně. Do areálu kostela byla přemístěna v roce 1981. Pieta – barokní plastika z poloviny 18. století, původně stojící na křižovatce silnic před kostelem, byla po zrestaurování přemístěna do kostela a na původní místo byla osazena kopie. 

Čermná

Ves založená podle německého práva v letech 1200 až 1250 na úpatí kopce Výrovny při komunikaci, jako lesní lánová vesnice. Silný pramen pod kostelem byl v roce 1169 zmiňován jako tzv. Červená studnice. První písemná zmínka  je z roku 1364, kdy byla ves majetkem Bernarda z Čermné. Kostel sv. Mikuláše je barokní stavba z 18. století postavená na místě staršího kostela z roku 1352. Naproti kostelu je barokní jednopatrová fara z poloviny 18. století. U barokního můstku přes Červený potok stojí socha sv. Jana Nepomuckého. Rychtářský statek čp. 1 byl také místem dědičného vesnického soudu. 

Dolní Zálezly

Sídliště z mladší doby kamenné. Ves je zmíněna v zakládací listině litoměřické kapituly z roku 1057. V roce 1633 vedla přes ves pěší pošta z Prahy do Drážďan. Pro svou jedinečnou teplou polohu a brzké jaro je nazývaná „České Merano“. Původní kruhový půdorys byl změněn výstavbou železnice Praha-Drážďany v letech 1847-1850, kdy zmizela nejstarší část vsi. Budova železniční stanice je státem chráněnou kulturní památkou. Kaple sv. Anny stojící uprostřed obce je barokní stavba z roku 1780. Před kaplí stojí zvonička zvaná vidlák. Socha Ecce homo – plastika Krista Trpitele – je datována rokem 1820. 

Chabařovice

Malé městečko Chabařovice, ležící v údolí mezi Krušnými horami a Českým středohořím, prožilo nedávno své znovuzrození. Teprve v roce 1991 bylo totiž rozhodnuto o zastavení těžby hnědého uhlí v dostatečné vzdálenosti od Chabařovic a tak se již neuskutečnila jeho plánovaná likvidace. Dnes může návštěvník obdivovat obrazy Petra Brandla v barokním kostele Narození Panny Marie z let 1699-1701, nebo může shlédnout zajímavý Mariánský sloup z roku 1694 na náměstí. Zde také uvidí historickou budovu radnice z počátku 17. století s prvky pozdní renesance. V ní je nyní výstavní síň městského muzea, kde se koná řada kulturních akcí. V Chabařovicích je možné navštívit soukromé muzeum kávových mlýnků. Na Jánském vršku při barokní kapli sv. Jana Křtitele s poustevnou naleznete pomník upomínající na husitskou bitvu, která se udála nedaleko odtud „Na Běhání“ roku 1426.

Chlumec

Obec Chlumec patří k nejstarším historickým místům Ústecka. Hradiště zde stávalo již v raném středověku. To mělo chránit důležitou cestu z Čech do Saska. Chlumec se sám stal místem dvou významných bitev v letech 1126 a v roce 1813. Zatímco první vítězství nám připomínají pouze pověsti, k bitvě v roce 1813 je v okolí Chlumce dochována řada pomníků (viz Napoleonské bojiště). Jako vzpomínka na bitvu u Chlumce se u vrchu Horka od roku 1992 setkávají pravidelně každým rokem zájemci o napoleonské války spolu se členy různých vojenských historických spolků od nás i ze zahraničí. Poslední srpnová sobota je pravidelně věnována ukázkám dobové vojenské historie. Chlumec byl od pradávna centrem jednoho z nejvýznamnějších panství na Ústecku. Dnes nám jeho tehdejší slávu připomíná barokní trojboká kaple Nejsvětější Trojice na vrchu Horka a kostel sv. Havla. Ten byl sice vybudován až v polovině 19. století místo kostela zničeného během napoleonských válek, ale starší dějiny Chlumce připomene řada renesančních a barokních náhrobků, které byly zasazeny do kostelních zdí. 

Krásný Les

Ves z doby německé kolonizace ve 13. století vznikla vymýcením a vypálením části pohraničního hvozdu. Už ve 14. století zde vedla důležitá cesta do Saska.  V průběhu let se ve vlastnictví vsi vystřídala celá řada majitelů od Jana Tellera v roce 1427 po Františka Ignáce Vratislava z Mitrovic, který zde v roce 1708 nechal vystavět barokní zámek. Posledním majitelem byl rod Westphalenů. Kostel Nanebevzetí Panny Marie byl postaven v letech 1790-95 na místě starého kostela z roku 1623, který byl vypálen Švédy. Na rozcestí před kostelem stojí podle odborníků nejkrásnější barokní plastika Ústecka, socha sv. Jana Nepomuckého s datací 1720. V roce 1945 bydlelo v Krásném Lese 1 278 obyvatel ve 334 domech. Byla zde škola, kino, knihovna, lékařská ordinace, spořitelna, 12 hostinců, 4 taneční sály, prodejny textilu, 3 řezníci, 3 pekaři, hřiště … 

Lipová

Řadová lesní ves podél průjezdní komunikace vznikla na počátku 13. století. V roce 1352 byla připojena k panství Vartenberků na Blansku, 1759 k Březnici v panství březnicko-všebořickém. Většina domů byla postavena po třicetileté válce a v letech 1780-90. Kostel sv. Martina ve středu obce je původně gotická stavba zmiňovaná 1352, v roce 1692 zbarokizovaná. 

Libouchec

Obec Libouchec se nachází v údolí Jílovského potoka, který odděluje České středohoří od Labských pískovců. Již v 15. století byl z Libouchce vybudován vodovod do města Ústí  nad Labem. Od 14. století patřil Libouchec děčínským Vartenberkům, potom Trčkům z Lípy, po nich Salhausenům a Býnovským. V roce 1628 získali Libouchec děčínští Thunové. Ti ještě několikrát přebývali na původně renesančním zámku v Libouchci, ale po zničení švédskými vojsky v letech třicetileté války přenesli své sídlo do nedalekého Jílového. Libouchec zůstal řadu let po válečné zkáze pustý. Dominantou obce je gotický kostel sv. Tří králů, poprvé připomínaný v roce 1352. V minulosti byl častokrát přestavován, a tak v něm lze nalézt odkazy na řadu uměleckých slohů od renesance až po novogotiku. V obci je možné vidět řadu domů s prvky původní lidové architektury, nebo barokní sousoší  kalvárie z roku 1728. 

Petrovice

Obec rozložená 6 km při komunikaci byla založena německými kolonisty ve 13. století.  Petrovickou silnicí jezdili čeští králové pobývat na pevnost Königstein, která až do doby Jiříka z Poděbrad patřila k českým zemím. Tudy také vedla od roku 1625 nejstarší pravidelná poštovní doprava z Prahy do Drážďan. Tudy vnikla 1631 švédská vojska, za sedmileté války Sasové, 1813 tudy pronikl generál Kleist, aby uzavřel kruh obklíčení kolem vojska generála Vandamma. V domě čp. 7 údajně přespal 17. 9. 1813 francouzský císař Napoleon.  Škola z roku 1577 je nejstarší na Ústecku. Kostel sv. Mikuláše zmiňovaný v roce 1352 byl vypálen Švédy v roce 1639. Nynější barokní podoba je z roku 1793. U kostela je umístěna socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1709. Nyní jsou Petrovice známé jako hraniční přechod. Na německé straně vpravo uvidíte památník s olympijskými kruhy na památku předání olympijského ohně roku 1936 českými sportovci německým na cestě do Berlína. 

Povrly

Počátky obce Povrly leží ve 12. století a jsou spojeny s působením řádu johanitů v severozápadních Čechách. Ve středověku se v nedalekých Roztokách těžilo stříbro, což nám dokládá několik  do dnešních dnů zachovalých štol. Od 17. do 19. století byly Povrly zemědělskou vsí. Tuto dobu nám dokládá několik typických roubených domů a pozdně barokní kostel Narození sv. Jana Křtitele v Roztokách. Kostel Navštívení Panny Marie uprostřed obce Povrly je z roku 1936 a stojí na místě starší dřevěné kaple postavené v roce 1808. V roce 1898 byly v Povrlech založeny měďárny, které jsou základem dnešního hutního podniku. Nedaleko přehrady na Lužeckém potoce je koupaliště a oblíbený rekreační areál. 

Proboštov

Ves zmiňovaná roku 1188 v majetku johanitů jako dar od bratří Měška a Hroznaty z Peruce. V letech 1383 až 1848 byl Proboštov součástí střekovského panství. Tady se v pobělohorské době nejdéle zdržovali nekatolíci. V roce 1670 zde zřídil farář Haiasch církevní školu. Původně gotický Kostel Narození sv. Jana Křtitele z roku 1352 byl barokně přestavěn v roce 1670. Fara čp. 1 pod kostelem je barokní z doby kolem roku 1700. Při můstku ve spodní části obce stojící socha sv. Jana Nepomuckého pochází z roku 1862. Ve vsi jsou zachovány dva milníky, datované rokem 1864. 

Roudníky

Ves typu okrouhlice s rozptýlenou zástavbou byla doložená v letech 1352 a 1361. V roce 1420 sloužila císaři Zikmundovi jako zástava Petru Skálovi ze Skalky. Jako další majitelé se uvádějí Jakoubek z Vřesovic, Jindřich a Rudolf z Býnova, Radoslav Vchynský. V letech 1666 až 1918 náležel majetek trmickému rodu Nosticů.  V roce 1851 zde bylo 9 uhelných dolů. Část obce byla v naší době těžbou zlikvidována. Roku 1925 se za vsí propadl Modlanský potok a částečně zatopil důl Marii Antonii. Na severním okraji leží kostel sv. Václava. Je pozdně gotický, postavený v roce 1480 na místě staršího, zmiňovaného v letech 1352-53. V roce 1966 při průzkumu kostela byla objevena přemalba pozdně gotického oltáře z roku 1470, která sloužila jako dveře za hlavním oltářem. Práce byla označena jako dílo Mistra svatojiřského oltáře. Obsahuje také upálení Mistra Jana Husa. Je to středoevropský unikát, pro transport na zahraniční výstavy ho historici pojišťují na 15 miliónů korun. Tato významná památka je dnes v Muzeu města Ústí nad Labem. 

Telnice

Obec při průjezdní komunikaci vznikla jako osada lesních dělníků a horníků. Od roku 1371 zde byla dolována železná, měďnatá, olovnatá a stříbrná ruda, která se tavila poblíž Chlumce. Koncem 18. století byla těžba zastavena, ale v krajině zanechala řadu stop, například v podobě starých štol. V minulosti ležela Telnice spolu s Varvažovem na důležité cestě z Čech přes Nakléřovský průsmyk do Saska. V roce 1817  postavil ve Varvažově při křižovatce silnic ústecký poštmistr Michael Ulbricht přepřahací poštovní stanici s hostincem (dnešní „Stará pošta“). Zde se přepřahala koňská spřežení, která podnikala namáhavou cestu do Krušných hor. Hluboký zářez Telnického údolí do Krušných hor nás přivede kolem  novogotického  kostela sv. Josefa z roku 1910 až do střediska zimních sportů v Zadní Telnici. Tradice lyžování a dalších zimních sportů se zde rozvíjí od začátku 20. století. Již od roku 1912 byla Telnice spojena pravidelnou tramvajovou linkou s Ústím nad Labem, a i když dnes tramvaje nahradily auta a autobusy, Telnice stále patří k oblíbeným rekreačním místům Ústečanů.

Tisá

Horská obec vznikla pod stěnami pískovcové tabule při pramenech potoka Tisá. Poprvé je zmiňovaná roku 1541. Převážnou dobu byla majetkem rodů z Býnova a děčínských Thunů. Konec 18. století byl začátkem výroby cínových knoflíků. Počátkem 19. století již zde bylo 10 výroben. Po 1. světové válce byla výroba rozšířena o sponky, odznaky a zdrhovadla. Dnes se zde již tyto produkty nevyrábí. Obec Tisá je bránou k romantickému kraji Labských pískovců. V centru obce návštěvníky přivítá pozdně barokní kostel sv. Anny z roku 1789, od kterého vede přímá cesta do Tiských stěn. Zde nás přivítá fantastické skalní město s mnoha bizarními pískovcovými útvary. Jedním z nich je například Napoleonova bota. Název této skály připomíná napoleonské války, kdy zde ve skalách byl podle pověstí ukryt poklad. Mělo se jednat o pokladnu francouzského armádního sboru, který byl 30. srpna 1813 poražen v bitvě u Chlumce. Až do začátku dvacátých let 20. století byl do oblasti skal zakázán vstup bez místního průvodce. Dnes je celá oblast rájem nejenom horolezců (je zde 113 registrovaných lezeckých cest) a turistů, ale i filmařů. Natáčely se zde filmové scény světově známých  Letopisů Narnie známého amerického režiséra Andrewa Adamsona, mimo jiné autora obou dílů oscarového Shreka. Vedle Malých a Velkých stěn se severně od Tisé nalézají ještě dvě zajímavá skalní města – Ostrovské skály a Rájecké skály. 

Trmice

Obec z 10. – 11. století, zmiňovaná v roce 1264. Už ve středověku rozdělovala řeka Bílina Trmice na dvě různá panství a dvě tvrze, na kterých se vystřídalo mnoho majitelů. V roce 1662 koupil obě panství Hans Hartwig Nostic a spojil je v celek. V roce 1675 se staly Trmice poddanským městem. Po roce 1938 bylo město násilně připojeno německou správou k Ústí nad Labem. Dne 1. 1. 1994 získala obec na základě referenda znovu svoji samostatnost a v roce 1996 získala znovu statut města. Dominantou Václavského náměstí města Trmice je kostel Narození Panny Marie. Je původně barokní z 18. století, přestavěn do dnešní podoby byl v roce 1898. Nedaleko kostela se nalézá barokní fara z let 1680 – 1723, kde řadu let prožil významný představitel římsko-katolické církve biskup Karel Otčenášek. Na náměstí před kostelem stojí pozdně barokní socha sv. Josefa z 2. poloviny 18. století. Při průjezdní Žižkově ulici byl vysvěcen v roce 1907 evangelický, novogotický kostel Pána Ježíše.

Valtířov

Ves s nepravidelnou zástavbou byla doložena v roce 1352, kdy zde stával farní kostel. Při archeologickém výzkumu byly objeveny žárové hroby a zbytky laténské kultury. Zhruba v místě domu čp. 3 stával svobodný dvůr s celnicí na Labi. Na táhlém hřebeni jižněji od obce byla na vrchu Hradiště objevena plošina, sloužící k podávání ohňových zpráv. Kostel sv. Václava při silnici v zatáčce stojí uprostřed bývalého hřbitova. Je to goticko-renesanční stavba z let 1573-74 postavená na místě staršího kostela připomínaného v roce 1352. Kostel má vzácné vnitřní zařízení - renesanční pískovcový oltář z roku 1580, kazatelnu z roku 1574 a zejména epitaf rodiny Bocků z roku 1615 a epitafy Salhausenů. Novogotická hrobka rodiny Chotků, posledních majitelů zámku ve Velkém Březně, navazuje na kostelní hřbitov a byla postavena v roce 1869. Sloup 14 svatých pomocníků v parku za kostelem sem byl přemístěn ze zátopové oblasti Čachovic před vznikem Nechranické přehrady na Chomutovsku.

Zubrnice

Nedaleko Velkého Března na úpatí Bukové hory leží malá ves Zubrnice. Obec vznikla v 9. až 10. století v údolí Lučního potoka. Patřila k tvrzi v Leštině, která sloužila k ochraně statků litoměřického proboštství. Do roku 1848 patřila ves k biskupskému majetku. V letech 1820-1830 zde působil farář Vincenc Zahradník, představitel českého národního obrození. V roce 1990 mu byla na jižní straně kostela slavnostně odhalena pamětní deska. Kostel sv. Maří Magdaleny na návrší nad návsí byl zmiňován v roce 1352. Barokně byl přestavěn v roce 1723-1732 a nese prvky stavební dílny Octavia Broggia. V roce 1988 bylo ve vsi otevřeno Muzeum lidové architektury (dnes Muzeum v přírodě), kam jsou přenášeny památné objekty lidové architektury z ohrožených míst Českého středohoří a Podkrušnohoří. 

Žežice

Ves byla osídlena už před rokem 1200. Jako ves s farním kostelem je zmiňována v roce 1352. V letech 1375 až 1568 patřila pánům z Lungwitz a Dobětic, pak panství Březnice i s osadami Sovolusky a Mlýniště. Do roku 1858 ke vsi patřily Lipová a Mojžíř. Kostel sv. Petra a Pavla byl postaven v roce 1470 na místě staršího kostela z roku 1352, ze kterého se zachoval pozdně gotický presbytář. Fara při kostele je z roku 1709.