Poslední lidé se odstěhovali z tělocvičny v Předlicích
Tělocvična tak bude uklizena a deratizována a škola v ní může zahájit opravy a malování. Do tělocvičny se počátkem července přestěhovalo z ubytovny více než dvacet osob, které si nenašly vhodné bydlení. Ke konci už v ní zůstávalo čtrnáct lidí včetně dětí. Byty sice již zajištěné měli a to s použitím peněz z úřadu práce na zaplacení kauce, ale z různých důvodů vyčkávali s přestěhováním, například kvůli vyřízení zapojení elektřiny.
Podařilo se tak dotáhnout do konce problém s hledáním ubytování pro 230 nájemníků zrušených ubytoven na Klíši a na Střekově. Jejich provozovatelka oznámila, že s podnikáním končí a nájemní smlouvy platné do 30. června už neprodlouží.
„Nenaplnily se černé scénáře, kdy různí moudří rádcové prorokovali, že 230 lidí zůstane na ulici. Od začátku jsme tvrdili, že se nic takového nestane, přesto jsme čelili pomluvám typu, že město nic nedělá, a když dělá, tak je to špatně. Společným nasazením sociálních pracovníků z magistrátu, městských obvodů a některých neziskových organizací se situaci podařilo zvládnout. Ukázalo se, že nastavené mechanismy sociální práce fungují. Děkuji všem, kteří se snažili opravdu pomoci,“ uvedla primátorka Věra Nechybová.
Po předání informace o uzavření ubytoven se město obrátilo na neziskové organizace, kterým přispívá na sociální práci se sociálně znevýhodněnými občany, a požádalo je, aby začaly s obyvateli ubytoven pracovat a poskytly jim pomoc při hledání nového ubytování. Ačkoliv město není povinno zajišťovat v takovém případě náhradní byty, zapojili se do tohoto procesu jeho sociální pracovníci a odvedli výrazný kus práce při zprostředkování nového bydlení. Většina lidí z ubytoven však sama moc aktivit neprojevovala. Přitom jde o lidi, kteří si dokáží vyřídit i velmi komplikované sociální dávky, ale jak se zdá, neumí si najít nový byt a zařídit další s tím spojené záležitosti. Mnozí čekali na to, co jim sociální pracovníci zajistí. Pod vlivem tzv. lidskoprávních aktivistů někteří i odmítali nabízené byty, protože jim nevyhovovaly, nebo se jim nezdála lokalita a tvrdili, že jim město přece musí přidělit „důstojné“ bydlení, protože na to mají právo. Město se stalo cílem kritiky v otevřených dopisech, výzvách a prohlášeních na minidemonstracích i soudní žaloby.
„Od společnosti Konexe jsme na takové výkřiky zvyklí, ale zaznívaly i od společnosti Člověk v tísni. Tato organizace od města dostává přibližně milion korun ročně na projekty spojené zejména s terénní sociální prací. Bylo logické, že jsme se na ni obrátili. Očekávali jsme více, než jen prázdná prohlášení a spekulace o tom, jak by se to mělo správně dělat. Celý případ je velkým poučením a měl by vést k zamyšlení, jak dále směřovat podporu neziskovým organizacím v této oblasti. Rozhodující by měly být výsledky. Zatím je to tak, že ani po letech působení neziskovek čerpajících dotace z města, nepřizpůsobivých obyvatel a příjemců sociálních dávek neubývá. Informace o tom, kolika z nich pomohly neziskovky najít oficiální zaměstnání, nebo změnit způsob života, chybí. Bydlení v ubytovně pro řadu z nich i přes dohled neziskovek přestalo být provizoriem, ale normou a problémy jen narůstají. Na to bude potřeba se zaměřit při vyhodnocení dotací a rozhodování o jejich dalším přidělování,“ zdůraznil statutární náměstek primátorky Jiří Madar.