Ústečané si připomněli 92. výročí vzniku Československa

29.10.2010
Zástupci města i městských obvodů si včera u sochy T. G. Masaryka připomněli výročí vzniku samostatného československého státu.

Projev primátora města Jana Kubaty:

Vážené dámy, vážení pánové,

   Státním svátkem vzniku naší současné republiky je Nový rok. Tento den stanovili čeští a slovenští politikové pragmaticky, ale ke slavení po předchozím loučení se starým rokem moc vhodný není a proto se my, kteří se cítíme být vůči České republice patrioty, setkáváme každoročně 28. října u sochy presidenta Masaryka, v den starého státního svátku Československa. Státu, ze kterého posledních 17 let už zbývá jenom vlajka a korunová měna, ale zároveň státu, na který zejména v prvním dvacetiletí jeho existence můžeme být náležitě hrdí.

   Národnostní otázky v Rakousko-Uhersku odsunula do pozadí první světová válka, což vedlo některé české politiky k upřednostnění požadavku samostatnosti před federálním uspořádáním monarchie. Po počátečních represích zůstávali čeští politici doma pasivní a snažili se nevytvářet záminky k postupům proti nim.

   Naproti tomu český exil v čele s Masarykem prosazoval během války u mocností Dohody osamostatnění českého národa a územní spojení se slovenským národem. Tomu napomáhaly československé legie složené z dobrovolníků, kteří odmítali bojovat za Rakousko-Uhersko a Německo, čímž vytvářeli povědomí o nespokojenosti českého a slovenského národa.

   Roku 1917 kritizovali nečinnost českých poslanců domácí spisovatelé. Domácí politici se objevili na scéně při Tříkrálové deklaraci na počátku ledna 1918. Tento dokument reagoval na zdánlivě bezvýznamné jednání o separátním míru s Ruskem, na které nebyli pozváni zástupci národů Rakousko-Uherska. Deklarace obsahovala požadavek samostatnosti a nebylo v něm ani slovo o Rakousko-Uhersku. Tím byl zahájen společný postup osamostatnění doma i v zahraničí.

   Masaryk v polovině roku 1918 dosáhl příslibu uznání nezávislosti od mocností Dohody. V Paříži ustanovil prozatímní československou vládu. Mezitím se politické strany doma dohodly na vytvoření Národního výboru, který měl připravovat převzetí moci.

   V reakci na vyvážení potravin z Čech byla vyhlášena na 14. října generální stávka. Dne 28. října 1918 zahájila v Ženevě delegace Národního výboru jednání s představitelem protirakouského zahraničního odboje Edvardem Benešem o vytvoření a podobě samostatného československého státu. Téhož dne kolem 9. hodiny ranní se vydali Antonín Švehla a František Soukup jménem Národního výboru převzít Obilní ústav v Praze, aby zabránili odvozu obilí na frontu. Poté se rozšířila zpráva o uznání podmínek míru Rakousko-Uherskem.

   Podmínky obsahovaly i uznání autonomie národů Rakousko-Uherska, které si lid vyložil jako uznání nezávislosti. Tato zpráva se stala impulsem k živelným demonstracím, při nichž lid jásal v ulicích a ničil symboly Rakousko-Uherska. Na večer téhož dne vydal Národní výbor první zákon, kterým byl "Zákon o zřízení samostatného státu československého". Tentýž den byli do Národního výboru přibráni 4 slovenští zástupci.

   29. října jednal Národní výbor s rakousko-uherským místodržitelem Juliem Coudenhovem o převzetí moci. Výsledkem byl kompromis, když se Národní výbor přihlásil k prozatímnímu zřízení veřejné správy. Navečer se pražské vojenské velitelství pokusilo vyprovokovat s Národním výborem střetnutí. Téhož dne se němečtí poslanci usnesli vydělit ze severního pohraničí Čech provincii Německé Čechy (Deutschböhmen) a začlenit ji jako autonomní jednotku do příštího Německého Rakouska. Ve dnech 29. - 30. října se konstituovala československá státní moc v Brně, Plzni, Ostravě, Olomouci, Hradci Králové, Pardubicích a na dalších místech.

   30. říjen byl závěrečným dnem pražského převratu. Rakouské vojenské velitelství kapitulovalo před Národním výborem, protože maďarští a rumunští vojáci odmítli bojovat. Na Slovensku byla přijata Martinská deklarace, na základě které se Slovensko připojilo k českým zemím. V Ženevě vyvrcholila jednání představitelů Národního výboru. Sudetoněmecký poslanec Rudolf Lodgmann von Auen jednal s Národním výborem, který chtěl získat německé politiky pro vytvoření československého státu. Lodgmann však tuto spolupráci odmítl. Němečtí poslanci ze severovýchodu Čech, severu Moravy a Slezska vyhlásili zřízení provincie Sudetenland a její připojení k Německému Rakousku.

   Po vyhlášení samostatnosti Československa se konaly ve městech i v obcích oslavy, slavnostní průvody a bohoslužby. Lid jásal nad nabytou samostatností i nad koncem války. Při těchto oslavách docházelo k ničení státních symbolů Rakouska-Uherska.

   13. listopadu vyhlásil Národní výbor Prozatímní ústavu, která přenášela moc na Národní shromáždění. Následujícího dne se konala první schůze Národního shromáždění, na níž byl československý stát prohlášen republikou a Tomáš Garrigue Masaryk byl zvolen prezidentem. Byla ustavena vláda v čele s Karlem Kramářem.

   11. prosince na žádost starosty Ústí Wilhelma Bormemanna potlačila hladové nepokoje v našem městě československá armáda a nastolila pořádek. K údivu starosty armáda ve městě zůstala a Ústí nad Labem se stalo součástí Republiky československé.

   19. prosince vydalo francouzské ministerstvo zahraničí prohlášení, že Československo jako spojenecký stát má právo podržet až do rozhodnutí mírové konference území v rámci historických hranic českých zemí.

   21. prosince 1918 se vrátil do Prahy prezident Masaryk. Mám velkou radost, že se po mnoha letech vrátil i sem, na Střekov, kde si můžeme každým rokem připomínat klíčové události našich dějin.











 

 

 

 

 

Ústečané si připomněli 92. výročí vzniku Československa