Srpen 1968 nezůstává zapomenut

Srpen 1968 nezůstává zapomenut
21.8.2009
Vedení města Ústí nad Labem, političtí vězni i další pamětníci si dnes v Městských sadech připomněli srpnové události let 1968 a 1969.

   Stalo se tak u sochy obětem komunismu Olbrama Zoubka. Jan Kubata ve svém projevu připomenul zejména průběh 21. srpna 1969 v Ústí nad Labem, jenž dostal označení „Den hanby“. Je to právě 40 let, kdy do ústeckých ulic vyšli studenti a učni, aby tak vyjádřili nesouhlas s invazí vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Akce mladých lidí byla režimem důrazně potlačena.

Projev primátora města Jana Kubaty

Okupaci Československa vojsky Varšavského paktu uvítal v srpnu 1968 jen nepatrný zlomek našich občanů. Jednalo se pár konzervativců, národních zrádců a kariéristů z řad komunistů, z občanů našeho města to byl především Jaroslav Hajn a Rudolf Kvasnička, pozdější regionální funkcionáři KSČ. Lid Československa protestoval masově proti okupaci všemi prostředky a provolával slávu Dubčekovi, generálu Svobodovi, Smrkovskému a Černíkovi. Na protest proti okupaci lidé v Ústí odevzdávali na Mírovém náměstí legitimace Svazu československo-sovětského přátelství a ať se to zdá dnes absurdní, hromadně vstupovali do „Dubčekovy“ komunistické strany. O rok později z ní, pokud neodešli sami, byli při prvních prověrkách vyloučeni.

Svůj spontánní protest proti okupaci dali v Ústí lidé najevo při tryzně za Jana Palacha v lednu 1969 a především masivní demonstrací po hokejovém utkání 28. března 1969 za účasti více než 20 tisíc lidí v centru města před komandaturou sovětské armády. Demonstrace před ústeckou komandaturou byla třetí největší v celém Československu a jak vše nasvědčuje, nešlo o provokaci KGB nebo StB za účelem vyrobení důkazů kontrarevoluce, ale o spontánní protest občanů proti okupaci země.

Na první výročí okupace se připravovala řada aktivních protestních akcí i pasivní resistence. V Den hanby měli občané mimo jiné chodit do práce pěšky, ve svátečním oblečení, neměli kupovat noviny, navštěvovat restaurace, divadla, kina a obchody. Husák a jeho klika sílící přípravu protestů velmi bedlivě monitorovali. Husákovi šlo tehdy o hodně. Brežněv mu stále plně nedůvěřoval a kariérista Husák se rozhodl k riskantnímu kroku, zlikvidovat i za cenu obětí na životech všechny formy odporu a protestů vlastními represivními složkami, bez spoluúčasti sovětských okupantů. Nezvládnutí protestů by znamenalo konec jeho politických ambicí.

21. srpen 1969 se připomíná především demonstracemi v Praze, Brně a Liberci. Proti sovětské okupaci ale proběhly protesty i v Ústí nad Labem. Protože při nich nedošlo ke ztrátám na životech ani masovému zatýkání, nejsou dnes příliš známé.

Husákovské vedení předpokládalo protesty na 1. výročí okupace již dlouho dopředu a na všech liniích učinilo patřičné kroky k zabránění demonstrací. Potlačení protestů v Ústí nad Labem řídil ideově krajský a okresní výbor KSČ a „realizoval“ krizový štáb na Okresním národním výboru, jehož členové se stali rovněž funkcionáři městského národního výboru, Okresního velitelství Sboru národní bezpečnosti. Proti demonstrantům měly zasahovat jednotky Veřejné bezpečnosti posílené o pomocnou stráž, Lidové milice, jednotky Československé lidové armády a v případě požáru i jednotky požární ochrany. Estébáci za pomoci agentů a důvěrníků měli za úkol z oken budov a ze střechy Bohemie dokumentovat demonstranty a zatýkat je při rozehnání.

21. srpna 1969 se na Mírovém náměstí už kolem poledne shromáždil početný dav mladých lidí. Byli to zejména studenti ústeckých středních škol a učni, kteří měli prázdniny. Veřejná bezpečnost se pokoušela demonstranty z náměstí nenásilně vytlačit, ale bez velkého úspěchu. Nepomohla ani výzva předsedy městského národního výboru Dvořáka přenášená městským rozhlasem. Kolem třetí odpoledne se náměstí začalo plnit pracovníky ústeckých závodů, kterým končila ranní směna. Demonstranti na náměstí zastavili městskou dopravu. Krizový štáb začal připravovat zásah proti demonstrantům za účasti velitele Lidových milicí Mareše a velitele jednotky armády. Kolem čtvrté milicionáři na západním nádraží zadrželi 13 tzv. chuligánů.

Dav na náměstí se odmítal rozejít, skandoval hesla a přesvědčoval vojáky, aby neútočili na vlastní lidi a šli raději na pivo. V 17.45 souhlasil předseda Okresního výboru KSČ Rudolf Kvasnička se zásahem proti demonstrujícím a o deset minut později předseda ONV Čadek u náčelníka okresního velitelství VB tento zásah objednal. Čadek se ještě pokusil přimět demonstranty k rozchodu projevem v rozhlasu, zastrašoval následky při neuposlechnutí, demonstranti mu ale odpověděli pískotem. Během dvou hodin se represivním složkám podařilo demonstraci za použití násilí rozehnat. Demonstranti se bránili dlažebními kostkami a na obou stranách došlo ke zraněním. Bezpečnost zatkla asi 30 demonstrantů a jako hlavní organizátory označila dva sedmnáctileté dělníky z chemičky Václava Kučeru a Josefa Vaňka. Oba i další zatčení byli souzeni za výtržnictví.

Ačkoliv se v Ústí 21. srpna 1969 až tolik moc nestalo, nikdo nepřišel o život, přesto tento den je pro nás velmi nešťastný a dobové označení z letáků Den hanby mu plně náleží. 21. srpna 1968 nás přepadla vojska cizích států, které tehdy proti nám otevřeně projevovaly nepřátelství. O rok později napadly občany vlastního státu mocenské složky tehdy vládnoucí strany, která projevila vůči svému lidu otevřeně nepřátelství. Zvlášť hanebnou roli sehrála Československá lidová armáda vedená generálem Dzúrem. Jedinou bojovou akcí této trapné armády po druhé světové válce byl útok proti vlastním občanům.

Jen těžko se dnes dovedeme vcítit do pocitů zrady, opuštěnosti a deziluze občanů Československa po srpnu 1969. Jejich idoly socialismu „s lidskou tváří“ Dubček, Svoboda a Černík den po demonstracích věrolomně podepsali v parlamentu proslulý pendrekový zákon. A věrolomnost byla pro tehdejší představitele typická. Předseda ústeckého městského národního výboru Jaroslav Dvořák, autor ohnivých protiokupačních petic a rezolucí ze srpna 1968, byl členem štábu na potlačení demonstrací a 12. září 1969 všechny své rezoluce odvolal, protože byl prý „pomýlený“.