Poslední jednání zastupitelů

Poslední jednání zastupitelů
16.9.2010
Dnes naposledy se v tomto volebním období sešli zastupitelé města Ústí nad Labem.

Proslov primátora města Jana Kubaty:

Vážené zastupitelky, vážení zastupitelé,
vážení hosté, kolegyně a kolegové,

dnes naposledy před Vás předstupuji jako primátor města Ústí nad Labem. Jako primátor města, kde jsou věci z mnoha důvodů možná o něco složitější, než jinde. Města, kde se střetává tolik zdánlivých či skutečných protikladů, že společně tvoří nesmírně zajímavý celek, za který má smysl bojovat, měnit ho k lepšímu, ovlivňovat ho, být aktivní součástí děje. Města, které mám strašně moc rád.

Když jsem se po svém vstupu do místní komunální politiky koncem 90. let kolem sebe pořádně rozhlédl, bylo to bez přehánění skličující. Ať už jste otočili hlavu kamkoliv, cítili jste naléhavou potřebu vložit tam stovky miliónů korun. Nebylo proto překvapením, že má ústřední politická vize byla a ještě je v Ústí nad Labem úzce spjata s investicemi, odstraněním vnitřního dluhu v oblasti infrastruktury, který se vytvářel dlouhé desítky let.

Ústečané se dívali na zdevastovanou dominantu města a záviděli obyvatelům jiných měst, že si mohou na svou Větruši v klidu zajet s rodinou na výlet. Do zdevastovaného Letního kina chodili jen nejodvážnější a „chloubou“ centra krajského města byly sterilní Mírové náměstí a Nová tržnice, jako vystřižená z balkánského nezávislého filmu. Přestárlá sportoviště, nebezpečné křižovatky, nepatrný zájem investorů a náš region, malý výběr značek v obchodech, staré parky, neexistující protipovodňová ochrana. Takové divné město, v němž se žije spíše ze setrvačnosti. Lidé zvyklí poslouchat, že „na to“ nejsou peníze, že „to nejde“.

Ale opravdu nechci křivdit těm, kteří tu byli před námi. Moji předchůdci totiž nemohli využívat dotace z evropských fondů, jako my. Velmi zodpovědnou rozpočtovou politikou nám usnadnili cestu k dynamickému rozvoji, za což jim patří náš velký dík.

Za posledních osm let se nám podařilo přivést investory do průmyslové zóny i centra města. Opravili jsme Mírové náměstí a okolí, atrium, hokejový i fotbalový stadion. Stavěli jsme nebo rekonstruovali sportovní hřiště pro děti u škol i na sídlištích. Skoro hotové jsou Městské sady i nové křídlo domova důchodců na Bukově. Ve městě vyrostly bezpečné kruhové objezdy a dvěma tisícům školáků i dospělých z Domu dětí a mládeže jsme vytvořili v Domě kultury luxusní zázemí. Peníze šly také do trolejbusové tratě Střekov, cyklostezek a zbourali jsme největší hrůzu města, sektorové centrum. Už v listopadu se svezeme na Větruši lanovkou. Brzy bude dokončen přívětivý zanádražní prostor.

Město ale výrazně proměnili i soukromí investoři. Neskrývám, že jsme jejich záměry většinou podporovali a hlásím se k nim. Jsem rád, že se dvěma třetinám Ústečanů líbí obchodní centrum Forum, tak předčasně kritizované uprostřed výstavby, kdy byl vidět jen beton. Těší mne, že tato obrovská stavba prodloužila centrum města a zviditelnila šikmý kostel tak, jak si nepochybně zaslouží. Na kdysi volných prolukách dnes ale stojí i další budovy soukromých investorů, jež jsou logickým vyústěním kvalitní proinvestiční politiky města i kdysi výrazného hospodářského růstu. Jejich majitelům přeji mnoho štěstí a děkuji, že zamířili k nám a ne do jiného města. Važme si investorů, nepovažujme je za zlatokopy a podvodníky, to si nezaslouží.

Naprosto klíčové pro nás i budoucí generace Ústečanů je prosazení, a nebojím se z našeho pohledu použít slovo „prolobování“, protipovodňového valu na Střekovském nábřeží, včetně mobilních stěn, a zahájení stavby protipovodňové vany na ústecké straně. Kdybych měl spočítat, kolik hodin, dnů a týdnů jednání s nejrůznějšími lidmi a organizacemi jsem tím strávil, kalkulačku bych asi dlouho neodložil. To samé platí o jedinečném projektu univerzitního kampusu, v jehož osobní podpoře budu samozřejmě pokračovat.

Velký kus dobré práce je za námi, ale nebyl bych objektivní, kdybych nezmínil věci, které oproti původnímu plánu kráčely jinou cestou. Zejména kvůli hluboké ekonomické krizi se nám nepodařilo výrazně obnovit vozový park trolejbusů a ze stejného důvodu jsme dosud nevybudovali na fotbalovém stadionu novou velkou tribunu. Usilovali jsme rovněž o radikální změnu pověsti Ústecka v očích obyvatel jiných měst – bohužel stále přetrvávají neadekvátní, avšak stále hluboce zažité názory na město jako špinavé, průmyslové, nevlídné. O to více jsou ale turisté často překvapeni, když k nám přijedou.

Netroufám si soudit, zda můj nástupce převezme složitější nebo jednodušší město, než před čtyřmi lety já. Budoucí primátor zdědí až na výjimky opravené Ústí, na druhé straně ale přetrvávají důsledky hospodářské krize. Finanční manévrovací prostor nového vedení města v následujících letech proto nebude zřejmě o moc širší, než náš. Nejen v této souvislosti chci důrazně odmítnout hlasy těch, kteří tvrdí, že za sebou nechávám město výrazně zadlužené. Ten, kdo to říká, buď neumí počítat, neviděl jednoduchou excelovou tabulku, nebo jedná účelově, což ale k politickému boji prostě patří. Dluhová služba města je a v budoucnosti zůstane na velmi přijatelné úrovni, a to zejména kvůli rozložení splátek úvěru od Evropské investiční banky na desítky let. Nestrašme prosím něčím, co ve skutečnosti neexistuje.

V průběhu výkonu primátorské funkce jsem zažil věci, na které člověk prostě nemůže být připraven. Udělali ze mě stavitele elektrárny, agenta ČEZu, budovatele obchodního centra Forum a všech ostatních soukromých staveb, medicimbála… a v tomto výčtu bych mohl ještě dlouho pokračovat. Člověk, který brzy usedne na mou židli, bude muset, stejně jako já, přijmout roli univerzálního viníka a smířit se se společenským i mediálním axiomem, že úřad není nikdy v právu. Už druhý den objeví v e-mailové poště několik sprostých anonymů a za týden ho už kdosi vyzve k odstoupení z funkce. Anonymní hrdinové budou na internetových diskusích deníků urážet i jeho rodinné příslušníky. Manažerské schopnosti ani vzdělání prostě nebudou novému primátorovi stačit. Bude se muset obrnit obrovskou mírou frustrační tolerance a já mu upřímně přeji, aby v sobě tuto nezbytnou sílu našel a rozvíjel ji.

Primátora města pro nadcházející volební období, ať už to bude muž nebo žena, bych chtěl požádat, aby na všech úrovních pomáhal univerzitě v dostavbě kampusu a pokračoval v nadějném projektu tzv. Akčního centra a s ním související činnosti Akční skupiny. Ovlivňujte prosím neustále všechny důležité lidi, kteří mají vliv na dostavbu posledního úseku dálnice D8. Neustále se snažte využívat každé možnosti k získání evropských peněz, i když možná z jedné strany uslyšíte opakované nesmysly o plýtvání společnými prostředky. Nenechte se prosím otrávit několika málo lidmi, co živí denně svá ega hlasitými výkřiky, že je všechno úplně špatně a vám to může na první pohled připadat jako většinový názor veřejnosti. Berte novinářům telefon, jako jsem to dělal já. Veřejnost má právo dovědět se důležité informace včas.

Chtěl bych ze srdce poděkovat Vám, zastupitelkám a zastupitelům, protože věci, které se podařily, vznikly také Vašim přičiněním. Děkuji všem svým kolegům a spolupracovníkům, ať už v politických, tak úřednicích pozicích. Zvláštní poděkování adresuji odboru strategického rozvoje, jehož precizní práce se promítá v získávání evropských peněz. Děkuji také všem kritikům mé práce, kteří se pod svůj názor dokážou podepsat a neskrývají se pod rouškou elektronické globální sítě. Můj dík za vzájemnou spolupráci patří v neposlední řadě sdělovacím prostředkům.

Děkuji opozici, jejíž vystupování navenek se většinou neslo ve férovém duchu.

Nejvíce ale budu děkovat své rodině, která trpělivě nesla osobní důsledky plynoucí z mé pozice a permanentní sociální kontroly, která je s tím logicky spojená. To ale udělám osobně dnes večer.

Dámy a pánové, bylo mi potěšením s Vámi spolupracovat.