Město uctilo oběti válek

Město uctilo oběti válek
7.5.2010
Primátor města Jan Kubata, poslanec Petr Gandalovič a náměstek primátora Libor Turek uctili památku obětí válek na střekovském hřbitově.

   Pietní akt pořádalo Krajské vojenské velitelství u příležitosti 65. výročí konce II. světové války.

   Proslov primátora města Jana Kubaty:

Před pětašedesáti lety skončila druhá světová válka. Tento den, který přinesl mír evropským národům, si připomínáme jako den vítězství. Strašlivá zkušenost z této války, během které zahynuly miliony lidí, nám musí neustále připomínat, jak vysoká je cena svobody, míru a demokracie. Nezapomínejme na zločiny německého nacionálního socialismu. A nepovažujme za zcela samozřejmé, že v Evropě od roku 1945 již přes půl století nebyla žádná velká válka.

   Politický vývoj poválečné Evropy byl z velké míry ovlivněn i bezprostředními osobními zkušenostmi politiků z 2. světové války. I díky nim tak bylo možné překonat některé nenávistné projevy a spory ve vzájemných jednáních. Následně byly položeny základy institucím dnešní Evropské unie. Jsme si všichni vědomi, že projekt Evropské unie, jako každé lidské dílo, není a nemůže být dokonalý. Pokud ale jeho výsledkem je a do budoucna také bude, že zabrání opakování válečných hrůz, tak to bude vždy projekt úspěšný, projekt, který musí každý rozumný člověk podporovat.

   Všichni dobře víme, jak dramatický byl průběh a samotný konec 2. světové války u nás v Ústí nad Labem. Město bylo přeplněno válečnými uprchlíky, cizinci nasazenými na nucených pracích, válečnými zajatci. Samotné město utrpělo v dubnu 1945 rozsáhlé škody po leteckém bombardování, během kterého zahynulo více než pět set lidí. Ústí nad Labem ale bylo stále v rukou nacistické správy města, té správy, která raději všechnu techniku a pracovní síly vrhla na obnovu dopravních tras, než aby vyslyšela zoufalé volání o pomoc těch Ústečanů, kteří bez naděje umírali v zasypaných sklepích a v poškozených krytech civilní obrany. Nebylo to ani pět set hodin před úplnou kapitulací německé armády. Fanatičtí nacisté ale neváhali obětovat životy civilního obyvatelstva, když byly mosty, labská přehrada pod hradem Střekovem a desítky budov a průmyslových objektů připraveny k rozsáhlé demolici v rámci Hitlerova rozkazu o spálené zemi. Bylo to zásluhou především aktivních německých antifašistů, kteří spolu s pomocí místních Čechů a dalších statečných lidí dokázali zabránit dalším nacistickým hrůzám a lidským tragediím v samotném konci války a uchránit tak Ústečany a své město před totální zkázou.

   Tisíce dalších hrdinů všech národů, kteří během válečných let nasadili život v boji za svobodu a demokracii, nesmí být nikdy zapomenuto. Musíme být hrdí na to, že mezi nimi byla také řada Ústečanů. Pro nás dnes není důležité, zda jejich mateřštinou byla čeština. Pro nás je důležitá jejich odvaha, která by nám měla být i nadále vzorem. V loňském roce jsme byli právě v našem městě svědky toho, že hydra nacismu a extremismu opět zvedá hlavu. Spoléhá se na to, že generace, které měly vlastní osobní zkušenost s válečnými roky, nás pomalu opouští. Spoléhá se na to, že lidská paměť slábne a že nacistické zlo je pro většinu dnešních mladých lidí jen stěží představitelné a uvěřitelné. Proto je právě jednou z našich nejdůležitějších povinností udržovat živou historickou paměť a tento odkaz předávat mladší generaci. Nikdy nesmí být zapomenuti hrdinové odboje, nikdy nesmí být zapomenuty nevinné oběti válečných vrahů.,   Potěšilo mne, že právě v Ústí nad Labem se dokázaly mobilizovat stovky a tisíce právě mladých lidí, kteří velice slušně ukázali současným českým pohrobkům nacismu záda, protože v Ústí neonacisty jednoduše nechceme! Právě dnes si ale všichni uvědomujeme, že někdy nestačí zlu pouze ukázat záda, jsou chvíle, kdy člověk musí sebrat všechnu sílu a postavit se nepříteli čelem. Jako každý slušný člověk doufám, že k tomu už nikdy nebude muset dojít. Zároveň jsem ale po zkušenostech s pochodem neonacistů přesvědčen o tom, že je mezi námi dost mladých a slušných lidí, kteří by takovouto výzvu dokázali naplnit.

   Dnešní den je totiž o víře, o životě v míru a demokracii a také o naději. O naději, kterou ukončení války přineslo nejen našim předkům, ale všem slušným lidem světa. Tento den je o naději, která trvá.