Den památky obětí holocaustu

26.01.2011
Náměstkyně primátora Zuzana Kailová s předsedou Židovské obce Bedřichem Hellerem uctili památku obětí holocaustu.

  Pietního aktu se v městských sadech zúčastnila také náměstkyně primátora Helena Kubcová a starostové ústeckých obvodů.


Proslov náměstkyně primátora Zuzany Kailové:
Vážení představitelé Židovské obce, milí pamětníci, dámy a pánové,
sešli jsme se dnes u památníku obětem holocaustu, abychom si připomněli utrpení šesti milionů Židů brutálně zavražděných za druhé světové války. Připomínáme si nejen nelidské zacházení nacistů s těmi, co měli velmi malou možnost se bránit, ale zároveň se rovněž hlásíme k výzvě Organizace spojených národů. Ta apeluje na každého z nás, abychom se připojili ke společnému úsilí o zachování lidské důstojnosti. Nesmíme již nikdy dopustit, aby k podobné tragédii došlo. Holocaust byl ojedinělým selháním lidskosti jako takové a systematické vyvražďování milionů Židů nás i po desetiletích šokuje. Schopnost nacistů získávat přívržence i přes naprostou zvrácenost jejich hnutí vzbuzuje obavy dodnes.

Dnes již málokdo ví, že holocaustem přišlo město o své rodáky z řad členů židovské obce. Zatímco v roce 1930 měla místní židovská obec 1096 členů, v roce 1942 evidovala v Ústí nad Labem nacistická okupační správa jen 57 lidí židovského vyznání. Ústečtí Židé zanechali městu kromě jiného řadu veřejně prospěšných staveb, jako je třeba pavilon Masarykovy nemocnice Na Kabátě, který byl původně tuberkulózním sanatoriem. Dále můžeme zmínit azylový dům ve Štefánikově ulici, původně domov pro šestinedělky. A také historicky a architektonicky cenné vily Weinmannů a Petschků v Churchillově ulici.

Pokojné spolužití německé, české a židovské komunity v Ústí nad Labem skončilo nacistickou okupací města 9. října 1938. Od té doby začaly v Ústí platit tzv. norimberské zákony, které potupně omezily Židům většinu lidských práv. O tom, jak byly tyto zákony zrůdné, svědčí mimo jiné i doplňování jmen v dokumentech. Všichni muži si museli připsat Israel, ženy Sara. V letech 1939-1942 byli ústečtí Židé postupně vysídlováni do internace v Krásném Lese a později do ghetta Terezín. Z Terezína i Krásného Lesa pak vedla cesta už jen do Osvětimi.

Sešli jsme se dnes proto, abychom se rázně postavili proti popírání holocaustu. Lidé, kteří tak činí, totiž nejen že pošlapávají památku mrtvých, ale obvykle ruku v ruce s tím hlásají netoleranci k osobám jiné rasy či víry a předkládají extrémními návrhy na řešení složitých problémů nynějšího světa. Čím více o tom budeme mlčet, tím více si tito lidé dovolí a hranice jejich návrhů se budou postupně dál posouvat.

I v dnešním Ústí nad Labem máme s takovými lidmi své zkušenosti. Účastí na dnešním shromáždění dáváme mimo jiné opět najevo, že zde nejsou vítáni. Na tragický osud Židů jsme nezapomněli, ctíme jejich památku a dokážeme vnímat současné skryté projevy ideologie, ze které se konečné řešení židovské otázky zrodilo. Nebojíme se hlasitě před ní varovat. Jsme hrdi na to, že jsme společně s Židovskou obcí postavili na místě historického židovského hřbitova vskutku důstojný pomník obětem holocaustu.

Děkuji všem za pozornost.





 

Den památky obětí holocaustu